Kdyby ředitele České televize nevybírali živí lidé se svými slabostmi, kamarády, nepřáteli a zapnutými mobilními telefony, je téměř jisté, že by například takový počítačový program - pečlivě a férově vyhodnocující plusy i mínusy - vybral Petra Dvořáka.
Má ty nejlepší předpoklady být dobrým televizním šéfem. Obdobnou instituci už dřív úspěšně řídil, má dobré vzdělání i vysokou inteligenci, je finančně zajištěný.
Nepochybně má nějaké politické sympatie, ale není členem žádné politické ani vlivové kliky. Na své kandidatuře pracuje pečlivě, poctivě a zodpovědně. Nestaví se do pózy "Mně je vlastně fuk, jestli ten flek vyhraju", ale ani nezastává opačný extrém, totiž: "Udělám pro ten post cokoliv".
V osobním kontaktu působí sympaticky a otevřeně, ale zároveň nikoliv podlézavě. Zkrátka tu kandidátskou hru hraje dobře: ani moc zhurta, ani ledabyle. A ještě něco je důležité. Vystupuje jako člověk, který si cení svého dobrého jméno. Zní to samozřejmě, ale v Česku je to kvalita, kterou bychom měli ocenit.
A má dobré soupeře. Jestli je volba ředitele ČT roku 2011 něčím zajímavá, tak tím, že se do finálového výběru nedostali žádní "mimozemšťané". Vlastně o každém lze říct, že splňuje určité "manažerské minimum" a že jeho zvolení nebude katastrofou.
Letošní volba se navíc zdá být méně zpolitizovaná než ty předešlé. Upřímně řečeno nevíme, jestli ty či ony politické strany mají své favority či který důležitý politik "vodí" ty či ony členy Rady. Mohli jsme číst, že se například právě Petr Dvořák sešel s premiérem Nečasem nebo že se jiní kandidáty scházeli s poradci ostatních politiků. Ale na tom v principu není nic zas tak špatného.
Známe poměrně podrobně projekty a záměry všech kandidátů. Opět můžeme říct, že žádný z nich není odbytý, hochštaplerský a ani jinak hazardující s budoucností ČT. Dá se odhadnout, že si všichni kandidáti obšlápli potenciální spolupracovníky a že jsou schopni sestavit kvalitní manažerské týmy.
Z toho, co je známo či co "se povídá", je právě Dvořákův tým potenciálně nejsilnější. Je to logické, vždyť je od počátku považován za favorita, a tudíž to měl asi nejsnazší se získáváním spojenců.
A konečně, Dvořák vyhrál i v internetovém hlasování čtenářů Reflexu. Získal hned dvakrát nejvíc hlasů z pěti finalistů. V prvním hlasování skončil v absolutním pořadí druhý za Ferem Feničem, ten však do druhého kola nepostoupil. Jak jsme již v Reflexu napsali, kdyby se oba muži spojili, představovali by kvalitní a silný tandem.
Bude tedy Petr Dvořák příštím ředitelem České televize? To z výše napsaného ani zdaleka nevyplývá. Kam vidíme nejméně, jsou právě hlavy členů Rady ČT. Vlastně ani nevíme, jak jsou jejich sympatie rozděleny. Lhali o nich jak svému šéfovi Milanu Uhdemu (prý mu slíbili, že "postrčí" Feniče do druhého kola), tak i redaktoru Respektu, kterému až na jednoho z nich nikdo nepřiznal, že hlasoval pro "černého koně" Šimka.
Ve středu nás čeká napínavá a těžko předvídatelná volba. V sázce není budoucnost země, osud demokracie ani nic podobně velkolepého. Vlastně "pouze" to, zda se Česká televize stane o něco normálnější a lépe fungující veřejnou institucí.
Má ty nejlepší předpoklady být dobrým televizním šéfem. Obdobnou instituci už dřív úspěšně řídil, má dobré vzdělání i vysokou inteligenci, je finančně zajištěný.
Nepochybně má nějaké politické sympatie, ale není členem žádné politické ani vlivové kliky. Na své kandidatuře pracuje pečlivě, poctivě a zodpovědně. Nestaví se do pózy "Mně je vlastně fuk, jestli ten flek vyhraju", ale ani nezastává opačný extrém, totiž: "Udělám pro ten post cokoliv".
V osobním kontaktu působí sympaticky a otevřeně, ale zároveň nikoliv podlézavě. Zkrátka tu kandidátskou hru hraje dobře: ani moc zhurta, ani ledabyle. A ještě něco je důležité. Vystupuje jako člověk, který si cení svého dobrého jména. Zní to samozřejmě, ale v Česku je to kvalita, kterou bychom měli ocenit.
Má dobré soupeře. Jestli je volba ředitele ČT roku 2011 něčím zajímavá, tak tím, že se do finálového výběru nedostali žádní "exoti". Vlastně o každém lze říct, že splňuje určité "manažerské minimum" a že jeho zvolení nebude katastrofou.
Letošní volba se navíc zdá být méně zpolitizovaná než ty předešlé. Upřímně řečeno nevíme, jestli ty či ony politické strany mají své favority nebo který důležitý politik "vodí" ty či ony členy Rady. Mohli jsme číst, že se například Petr Dvořák sešel s premiérem Nečasem nebo že se jiní kandidáty scházeli s poradci ostatních politiků. Ale na tom v principu není nic zas tak špatného.
Známe poměrně podrobně projekty a záměry všech kandidátů. Opět můžeme říct, že žádný z nich není odbytý, hochštaplerský a ani jinak hazardující s budoucností ČT. Dá se odhadnout, že si všichni kandidáti obšlápli potenciální spolupracovníky a že jsou schopni sestavit kvalitní manažerské týmy.
Z toho, co je známo či co "se povídá", je právě Dvořákův tým potenciálně nejsilnější. Je to logické, vždyť je od počátku považován za favorita, a tudíž to měl asi nejsnazší se získáváním spojenců.
A konečně, Dvořák vyhrál i v internetovém hlasování čtenářů Reflexu. Získal hned dvakrát nejvíc hlasů z pěti finalistů. V prvním hlasování skončil v absolutním pořadí druhý za Ferem Feničem, ten však do druhého kola nepostoupil. Jak jsme již v Reflexu napsali, kdyby se oba muži spojili, představovali by kvalitní a silný tandem.
Bude tedy Petr Dvořák příštím ředitelem České televize? To z výše napsaného ani zdaleka nevyplývá. Kam vidíme nejméně, jsou hlavy členů Rady ČT. Vlastně ani nevíme, jak jsou jejich sympatie rozděleny. Lhali o nich jak svému šéfovi Milanu Uhdemu (prý mu slíbili, že "postrčí" Feniče do druhého kola), tak i redaktoru Respektu, kterému až na jednoho z nich nikdo nepřiznal, že hlasoval pro "černého koně" Šimka.
Ve středu nás čeká napínavá a těžko předvídatelná volba. V sázce není budoucnost země, osud demokracie ani nic podobně velkolepého. Vlastně "pouze" to, zda se Česká televize stane o něco normálnější a lépe fungující veřejnou institucí než dosud.
