Jak Václav Neckář po mrtvici zboural hitparádu
Václav Neckář jako idol internetové generace internetové generace, to je tedy bláznivý nápad. A přece se to stalo!
Neckářova píseň Půlnoční z filmu Alois Nebel přiměla jinak kritickou, někdy až cynickou facebookovou generaci k něžným komentářům, jako Má to duši, sílu a křehkost, Píseň desetiletí! nebo Po dlouhé době česká písnička, která chytne za srdce.
Na YouTube má klip desítky tisíc přehrání, a Neckář dokonce vedl hitparádu nejstahovanějších písniček v čerstvě otevřené české pobočce iTunes před giganty jako Coldplay nebo Nirvana. Když jsem Půlnoční slyšel poprvé, byl jsem úplně uhranutý. Takový nával nostalgie, dojetí a zároveň radosti jsem snad u současné české hudby ještě nezažil.
Když vidíte bývalého šviháka z Ostře sledovaných vlaků, nyní téměř sedmdesátiletého muže po mrtvici, který před pár lety koktal, zapomínal předložky a nedal dohromady větu, jak shrbený a nejistý stojí před kamerou, zpívá neskonale smutnou a krásnou písničku a zvedá ruce nad hlavu, skutečně to s vámi zacloumá.
My v postkomunistických zemích máme tu smůlu, že většina starších umělců si nese určitý cejch, stín zaprodání nebo kolaborace s režimem. Ta hluboká díra odděluje zpěváky i s jejich fanoušky od současnosti. Je opravdu těžké se s čistým svědomím nadchnout nad Helenou Vondráčkovou. A ještě těžší, aby se nadchli společně například rodiče a jejich děti. Závidím Američanům jejich Johnnyho Cashe, jemuž žádná totalita nepokydala kariéru a který je díky tomu dlouhou dobu hodně dobrý.
Jenomže teď je tady úplně pohádkový comeback Václava Neckáře, až se tomu člověk zdráhá uvěřit: Je to vůbec možné?
Pořád slyšíme, že česká kultura po revoluci nějak vyhnívá, nikde žádný pořádný film, knížka, nic vybočujícího, prostě provinční selanka. Jó, zlatá šedesátá!
Zřejmě i proto animovaný film Alois Nebel a jeho úspěch v zahraničí všechny tak překvapily. Třeba na něj nepřijde milión diváků, ale nade vši pochybnost je to odvážné, výjimečné, jiné. Umělecké dílo, kde nepodcenili žádný detail – včetně této písně. Autoři filmu potřebovali nějakou retromelodii, ale nechtělo se jim použít žádnou existující. Skupina Umakart, složená ze tří osobností současné muziky, Jaroslava Švejdíka, Jana P. Muchowa a Dušana Neuwertha, si radši složila vlastní. Za to a za výběr Václava Neckáře díky!
U mě je to jasné: Půlnoční bude odteď klasickou písní každé vánoce. Myslím, že nás bude víc.
