Díky a už konečně jděte!
Ministra zdravotnictví Leoše Hegera doběhl Leoš Heger. Konkrétně jeho slib zvýšit lékařům z veřejných nemocnic plat o deset procent. Ti teď hrozí další kampaní, jestli dostanou jen přes šest procent.
Vlastně bych si měl přát, aby Heger svůj slib dodržel. Jen tak bych už v televizi nikdy neviděl demagoga Martina Engela, šéfa kampaně Děkujeme, odcházíme, jíž lékaři měsíce vydírali vládu, když hrozili odchodem za lepším do zahraničí. Úplně totiž stačí jiný lékař, dr. Rath.
Jenže nepřeju. Heger udělal chybu, když lékařům couvl a slíbil desetiprocentní navýšení. A udělá další, jestli svůj slib dodrží. Ano, sliby se mají plnit – aspoň mezi slušnými lidmi. Heger je ale politik a od nich to nikdo nečeká. Spíš by byl podraz, kdyby své slovo držel. Takže si s kampaní Zůstáváme, splňte sliby nemusí moc lámat hlavu. Většina lékařů stejně nikdy neodejde.
Navíc ministr nemá peníze. Což je na celém příběhu nejlepší. Lékaři dali před časem hlavy dohromady, zadívali se na Západ a zjistili, že se tam lékaři mají líp. Takže podle nich přišel čas, aby se měli líp i oni. Nic proti tomu, i já se chci mít líp. A vsadím se, že líp se chce mít i dvojice policistů, kteří se odpoledne jezdí prospat před dům, kde bydlím. Protože i policisté v Mnichově se mají líp. Obvykle jezdí v BMW a uniformy se jim méně lesknou na zadku.
Problém je, že žijeme v Česku. Ladislav Bátora by možná řekl, že tu máme nejlepší jihočeské selky z celé EU, ty nám ale na lepší auta, byty ani dovolenou nedají. Navíc se už nějaký čas obden snižují ekonomické vyhlídky celé EU včetně Česka. Z růstu možná bude záhy recese. Brzy budeme mít tak nízký rozpočet, že z něj stěží utáhneme korupci. Natož veřejné zdravotnictví.
A v tom přijdou lékaři a řeknou: nás se to netýká, my jsme lékaři. A proto chceme svých deset procent. Lékaři mají jedno velké štěstí: ačkoli často mluví i jednají jak vítkovičtí odboráři po třech plechovkách teplého braníku, těší se ve společnosti stále výjimečné úctě; snad se nějak podvědomě bojíme, že jednou budeme potřebovat vyndat ledvinu a nechceme je moc naštvat, aby nám nevyndali tu zdravou, jak se jim občas přihodí. Nebo doufáme, že nebudou mít tři promile, až nám budou párat břicho.
Je to nesmysl. Lékaři jsou úplně stejní lidé jako všichni ostatní; dělají fantastické věci i fatálně chybují. Proto si zaslouží i stejný politický přístup. Teď například brutální šetření.
