Leží nám tady mrtvola jménem Evropská unie
Pokud něco funguje, zdaňte to. Pokud to funguje dál, zregulujte to. A až to přestane fungovat, dotujte to. Tento slavný popis byrokratického fungování státu pronesl americký prezident Ronald Reagan už před pětadvaceti lety. Bohužel, na současné fungování Evropské unie platí velmi přiléhavě.
Rozpaky, jež dnes cítíme nad myšlenkou Spojených států evropských, a ekonomický kolaps eura, který na nás doléhá právě teď, byly zakódovány už na samém začátku.
Evropa ekonomicky prosperovala logicky po druhé světové válce, ale i po pádu železné opony, v době, kdy se zrušily hranice a státy mohly začít volně obchodovat. A to je přesně ta chvíle, kdy se do něčeho fungujícího musí říznout: vznikla myšlenka politického sjednocení Evropy. A bylo zle.
Moc, jež se kumulovala v Bruselu, začala nápadně připomínat bývalé socialistické plánování. Po internetu kolovala videa, která porovnávala fungování Sovětského svazu a Evropské unie. Člověk se nad nimi shovívavě pousmál a říkal si, že tak daleko to nemůže zajít. Dnes vidíme, že některé chyby je skutečně hloupé opakovat.
Plány, které si Unie dala v roce 2000 v Lisabonské strategii, totiž stát se do roku 2010 nejlepší ekonomikou světa, působí dnes jako silvestrovský vtip: „Cílem je být nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost.“
Evropa se zauzlila ve sloganech jako biotechnologie, inovace, diverzita, tolerance, rekvalifi kace, ale místo slibované prosperity přišla dluhová past. Myšlenka jednotného evropského národa s prezidentem, ministrem zahraničí a společnou měnou je utopie. Problém ovšem ani tak není v této utopii, jako spíš v tom, že tento proud bylo obtížné kritizovat.
Václav Klaus, jemuž je třeba defi nitivně přiznat, že měl v tomto směru pravdu, byl označen za evropského vyvrhele. Nyní už se sice smí ofi ciálně říkat, že Evropská unie trpí vážnými problémy, ale máme tady nové náboženství: Evropa sice ekonomicky nefunguje, ale pořád je to pro malou bezbrannou Českou republiku nejbezpečnější přístav. Co bychom si sami počali mezi Ruskem a Německem?
Z historie skutečně máme ty nejhorší vzpomínky na osamocený život mezi velmocemi, ale tento problém se vyřešil vstupem republiky do Severoatlantické aliance. K tomu není potřeba Evropská unie, která nebyla schopna několik let vyřešit ani problém na vlastním kontinentu, v bývalé Jugoslávii. To udělaly nakonec až Spojené státy. Vytlačení jejich vlivu z Evropy proto nikdy v minulosti nepřineslo nic dobrého.
Vstup do Evropské unie nám přinesl velký civilizační vzestup. Na to nesmíme nikdy zapomenout. Společný ekonomický prostor a velká míra politické spolupráce jsou ovšem hranice, za niž se nikdy nemělo jít.
Projekt Spojených států evropských je mrtvý.
