Kam až dojedeme bez nabití
Hádejte, jaké služební auto je teď nejpopulárnější mezi bohatými manažery v Silicon Valley, centru technologického byznysu. Není to tmavý koráb Audi A8, nýbrž elektrické miniauto. Před luxusními restauracemi můžete vidět komické scénky, jak se řidiči soukají za volant a trumfují se, kdo ujede víc kilometrů bez nabití.
Nepochybně mají takový ten dobrý pocit, že udělali něco dobrého pro přírodu a životní prostředí.
Mám pro ně špatnou zprávu: neudělali.
Výroba elektrické energie, již elektroauta spotřebují, znečistí přírodu srovnatelně, nebo dokonce víc než vozy na klasický pohon. Výsledky nejnovější studie, kterou si nechalo zpracovat německé ministerstvo životního prostředí, jsou nemilosrdné: i kdyby se podle plánu podařilo v zemi do roku 2022 uvést do provozu milión elektrovozů, snížilo by to skleníkové plyny jen o šest procent, zatímco auta s moderními pohonnými hmotami by zredukovala emise o 25 procent.
Začíná to být ohraná, a navíc smutná písnička. Každý další nápad, jak pomoci přírodě, vede k ještě většímu ohrožení.
Po havárii ve Fukušimě se mnoho států zaleklo jaderných elektráren a snaží se je nahradit obnovitelnými zdroji. Italský server Il Post spočítal, že pokud by chtěli nahradit výkon jaderných elektráren v zemi, bylo by potřeba například 12 000 větrníků, stometrových věží s vrtulemi o průměru 75 metrů. Výstavba jednoho vyžaduje 1100 tun železobetonu a hliníku a muselo by se s nimi zastavět 2400 km2 krásné přírody Sicílie, Sardinie a Puglie. Ve skutečnosti se tedy jádro nahrazuje zvýšenou těžbou uhlí, a to nemusíte být žádný expert, abyste věděli, co to znamená.
Nahrazení klasických žárovek těmi úspornými přineslo problém s jedovatou rtutí, kterou obsahují.
Nesnesitelné žluté lány řepky, pěstované kvůli biopalivům, jsou nanic. Jak vyplývá ze zprávy, jež před pár dny unikla expertům z Evropské unie, zelená paliva škodí víc než benzín či nafta. Ke splnění cílů je totiž potřeba až pět miliónů hektarů zemědělské půdy na pěstování sóje či řepky. Kvůli tomu se kácejí lesy a vysoušejí mokřady, takže se nakonec do ovzduší dostane víc skleníkových plynů.
Člověk je na Zemi jen správce, ne Bůh. Uděláme nejlíp, když se budeme přiměřeně starat, nikoli krajinu měnit. Dokud ovšem bude ochrana přírody mantrou a politickým kalkulem, nic se nezmění.
