Lékař jako bohulibý práskač?

Vážený pane profesore, v Reflexu si jako první nalistuji Váš sloupek a vždy se něco podstatného dozvím. Tentokrát mám otázku i já. V tisku se v souvislosti se strašným neštěstím v Hradci Králové objevil ze stran úřadů požadavek, aby i lékaři specialisté jim hlásili, kdo má závažnou chorobu, jež činí pacienta nezpůsobilým k řízení motorového vozidla. Proti nim se okamžitě zvedl protest, že citlivé údaje by se mohly dostat do nesprávných rukou. Upřímně – položím-li na misku vah tuto možnost a na druhou nebezpečí, že epileptik za volantem někoho zabij e, tak snad není třeba váhat? Tento způsob ochrany lidských práv mi připadá zničující, ne-li zločinný. Co si o tom prosím myslíte Vy?

Děkuji a zdravím. Eva Pátková

Cyril Höschl|Reflex.czNavzdory jasnému argumentu, jejž uvádíte ve prospěch rozšířené oznamovací povinnosti, jsem hluboce přesvědčen, že ve vztahu lékaře a pacienta musí za každou cenu zůstat důvěra a pocit bezpečí pro nemocné a trpící, kteří musí vědět, že lékař není ani žalobce, ani práskač, ale že je zde jen a jen proto, aby jim pomohl.

Lékařské tajemství je posledním útočištěm těch, již se octli na hranici svých sil a možností. Jejich důvěra nesmí být zrazena. Kdybychom si začali zahrávat s medicínou jako služkou státní správy, ztratili bychom se svými pacienty kontakt. Přestali by nám věřit. Začali by víc lhát a mlžit a to by zpětně vedlo k úpadku lékařské péče, jež je na otevřenosti do značné míry založena.

Je přece věcí každého jednotlivce, jak se svým tajemstvím naloží. Pokud jde o bezpečnost druhých, o tu se má postarat posudkový či forenzní lékař- znalec z podnětu příslušných orgánů. Proto se přece píší dobrozdání pro držitele všelijakých průkazů a oprávnění, od řidičáku až po zbrojní pas. Tam ať posuzovatel koná svou povinnost. Ale ošetřující lékař, zejména specialista, zde je proto, aby pacienta vyslechl, diagnostikoval, léčil a poučil o povaze onemocnění a jeho prognóze. Dokud se mne na způsobilost řídit motorové vozidlo nikdo neptá, mlčím jako hrob. Pacientovi ovšem řeknu pravdu – byť nepříjemnou.

Fotografie roku připomíná muslimskou verzi piety. Podívejte se na vítězný snímek World Press Photo 2011

Zprávy

Jestliže kdokoli, například zaměstnavatel, chce brát na zdraví svého zaměstnance nějaký ohled, ať si pro to sám určí podmínky a zaplatí si znalce. Ale ošetřující lékař je zde pro pacienta, a ne pro jeho zaměstnavatele. Když si pacient řekne, že chce potvrzení pro to a to, tak mu ho mohu a nemusím vystavit. Ale když si o ně řekne kdokoliv jiný, má smůlu: nejprve se zeptám pacienta na jeho souhlas. Jinými slovy – specialisté se nemusí lékařskému tajemství zpronevěřit, stačí, když posudkáři budou řádně konat svou práci.