Český Honza míří na Hrad. Právem!
Expremiér a v současnosti londýnský bankéř Jan Fischer dokázal, že je zásadový muž, co drží slovo, takže chce fakt kandidovat na prezidenta. Ze všech kandidátů se na tuto zbytečnou funkci hodí suverénně nejlíp. A my si jej právem zasloužíme.
Podle ústavy prezident reprezentuje zemi navenek (cokoli to znamená), tedy má být něco jako průměrný, chcete-li typický Čech. Ano, je to dost nebezpečné kvalifikační kritérium. Fischer je nicméně splňuje až neuvěřitelně perfektně - a to jak zevnitř, tak zvenku.
Téměř se nesměje, v očích mu spíš než odvaha hraje permanentní strach, dle postavy byste hádali knedlíky v poledne i večer a zásadně se obléká maximálně nudně, aby v davu nebudil pozornost. Snad pro případ, že by se zase stalo něco špatného a on třeba musel znovu vstupovat do KSČ.
Plnohodnotným Čechem je ale i zevnitř, což dokázal během svého briskního úřednického premiérování: než by cokoli riskoval, radši nic neudělal. A když už to smrdělo, nechal v tom někoho z ministrů. Zakrátko jsme ho za to měli všichni velmi rádi.
Jako by se Fischer na svůj velký moment nenápadně celý život připravoval. Coby statistik si v tichosti hleděl čísel, aby nikdo nikdy nevěděl, co si opravdu myslí. Když hrozilo, že by si někdo mohl začít myslet, že si myslí něco závadného, stal se komunistou. A dál si hleděl čísel.
A pak mu jednou zavolali a nabídli mu, aby se stal premiérem. Doba byla zlá a ODS i ČSSD hledaly ambiciózního muže bez názoru a vlastností, který nás dovede k volbám. Tak se i stalo. Coby premiér Fischer znovu fantasticky vytěžil další dobu.
Ne že bych kvůli trápení politiků nespal. Ostatně většinou jsou politiky, protože jsou masochisté. Podívejte se třeba na dr. Ratha. Vždycky když jsem ale viděl, jak si Fischer-premiér nechá kálet na hlavu zprava i zleva, říkal jsem si, že v tom musí být něco víc. Pochopil jsem, když po volbách odjel do Londýna.
Žádný z hlavních prezidentských kandidátů nemá tak český kádrový profil jako Fischer: Jan Švejnar riskoval, když emigroval; Češi risk nesnášejí. Karel Schwarzenberg má modrou krev, což nesnášíme ještě víc. Miloš Zeman trpí perverzní úchylkou a občas, obvykle to souvisí s kořalkou, lidem říká ošklivou opravdu, jíž nechtějí slyšet. Tomio Okamura má pološikmé oči. Janu Bobošíkovou nepočítám.
Nejlépe mi Fischera nedávno nechtěně popsal člověk, jenž ho dobře zná. Bavili jsme se o jeho prezidentské kandidatuře a já se zeptal, jestli je na Fischerovi něco zajímavého, co mi uniklo. Dotyčný se nadšeně nadechl - a začal mluvit o Fischerově otci.
