Proroci to mají těžké, budoucnost se daří předvídat čím dál méně
Možná jde o nějakou epidemii, nebo to snad souvisí se skvrnami na slunci, ale vždycky jednou za čas pocítí média potřebu sdělovat publiku představy o technickém a vědeckém pokroku, který ho čeká. Jedna taková horečka proběhla nedávno – a netřeba se jí obávat, protože většina těch věšteb se nikdy nesplní.
Právě proto ale není bez zajímavosti se podívat, jak se plnily ty dřívější. Přítomnost je relativní pojem, a tak vlastně žijeme v budoucnosti minulých generací. Máme tedy vzácnou možnost porovnat jejich představy o zítřku s naší realitou - a někdy je to docela zábavné.
Podobně jako u předpovědí počasí se ve vědě celkem dobře plní krátkodobé prognózy. Předloňského prosince požádal časopis New Scientist odborníka na počítačové hodnocení sociálních jevů Samuela Arbesmana, aby předpověděl nejvýznamnější objevy roku 2011. Ten se velmi dobře trefil v odhadu nálezu planet podobných Zemi u jiných hvězd, v sérii úspěchů při medicínském využití kmenových buněk a v nástupu elektromobilů do výrobního programu automobilek.
Ne tak šťastnou ruku měl při předpovědi triumfů soukromé kosmonautiky a mohutném nástupu robotů do běžného života. Přitom předpovídat na rok dopředu, to opravdu není žádné umění.
Dlouhodobější prognózy ovšem mají úspěch, který se s rostoucím časovým odstupem rychle blíží k nule. V polovině 50. let například i uznávaní vědci věřili, že dnes budeme získávat energii z termojaderné fúze, na Měsíci budou stálé základny a rakovina se stane stejně zanedbatelným problémem jako třeba chřipka.
Ale ještě na přelomu milénia japonští vědci sestavili prognózu tvrdící, že okolo roku 2010 si medicína kromě rakoviny poradí také s Alzheimerovou chorobou, počítače budou samostatně tvořit texty nerozeznatelné od lidských výtvorů a technici nabídnou supravodivost při pokojové teplotě. Krátce na to si věda poradí se stařeckou demencí a organický mozek půjde běžně přímo propojovat s počítačem.
Roku 2004 výroční zpráva týmu expertů při OSN tvrdila, že dnes budou domácnosti plné robotů. Jen o rok později vznikla ve Velké Británii studie BT Technology Timeline, která nám předpovídala masivní nástup umělé inteligence, televizory vydávající vůně a pachy, lék na cukrovku, úspěšné oživení vyhynulých druhů, nanoponorky putující krevním řečištěm člověka, psy vybavené sledovacím zařízením GPS nebo elektronické obklady zdí měnící barvu a vzor podle momentálního přání uživatele...
Proroky pokroku ovšem nesmíme soudit přísně, protože jejich obor je vlastně ještě mladý: až do začátku 19. století se pro běžného smrtelníka svět prakticky nevyvíjel. Pak se ale doba utrhla ze řetězů a my jsme se stali součástí proudu, který sice tvoříme, ale současně mu pořád ještě moc nerozumíme.
