Proč muži umírají dřív?

Vážený pane profesore, ačkoli vím, že nejste onkolog, obracím se na Vás jako na autoritu – na člověka, který se zajímá o dění okolo sebe a snaží se pátrat po příčinách. Během několika dní zemřel na konci ledna můj otec (54 let) a také otec mého přítele (60 let), oba na rakovinu.

Je mi jasné, že jako osoba těmito událostmi přímo zasažená jsem v tomto ohledu citlivější a vnímám téma rakovina jako všudypřítomné – nicméně rozhovory s ostatními mě přesvědčují o tom, že zdaleka nejsem jediná, kdo má tento dojem. Zajímalo by mě, zda existuje nějaký výzkum s konkrétním závěrem – nárůst počtu onemocnění je zřejmě nezpochybnitelný a do jisté míry je tento trend logický; stále si neumím spoustu věcí vysvětlit.

Především mi připadá zarážející, že z mého pohledu výrazně větší část nemocných tvoří muži mezi 50. a 60. rokem života bez ohledu na to, jakou práci vykonávali či jaký život vedli. Přitom otcové těchto mužů nezřídka jsou ještě naživu, nebo se aspoň dožili věku, který považuji za „požehnaný“.

Aniž bych chtěla spekulovat, napadá mě, že naši otcové „odnesli“ změny v uspořádání společnosti, jež přinesl přelom 80. a 90. let, ať už to znamenalo strach o práci, pocit nedostatečnosti oproti mladé konkurenci a vůbec změnu orientace na jiné cíle, než které tu byly v době, kdy se připravovali na svoji dospělost. Velmi by mě zajímal Váš názor a budu vděčná za jakoukoli, byť jen krátkou odpověď.

Renata Jelínková

Cyril Höschl|Reflex.czTo je téma na celou knihu. Z toho, co Vás tak zaujalo, jenom část je pravda. Výskyt rakoviny skutečně narůstá, a to v mezinárodním měřítku, takže se změnou režimu u nás to má asi pramálo společného (v Rakousku Listopad neměli). Navzdory tomu však úmrtnost na nádorová onemocnění u nás nejenže nestoupá, ale dokonce významně klesá! Je-li střední délka života skutečně ukazatelem životních podmínek, pak se u nás od listopadu 1989 nápadně zlepšily, protože délka života se prodloužila jak u mužů, tak u žen zhruba o sedm, respektive pět let, a to je za tak krátkou dobu opravdu hodně.

Důvodem přitom není dramatický pokles kojenecké úmrtnosti nebo podobně, protože ta byla na slušné úrovni už za socialismu. Zdá se tedy, že životní styl a lékařská péče nejen mění spektrum nemocí, jimiž převážně trpíme a na něž umíráme, ale i délku života. Nyní zpravidla přežijeme své infarkty a často i nádory, a dožijeme se tak svých demencí a jiných chorob, typických pro vyšší věk. Muži umírají dříve než ženy téměř všude na světě, protože žij í riskantněji a jsou méně geneticky vybaveni ochrannými mechanismy. Máte ovšem pravdu, že s pocitem štěstí objektivní ukazatelé příliš nesouvisejí.

Dříve byli lidé frustrováni ze stagnace a z nepřítomnosti či nedosažitelnosti cílů, dnes ze „změny orientace na jiné cíle“. Je smutné žít v těžkých životních podmínkách. Ale možná ještě smutnější je mít se dobře a nevědět o tom. Obávám se, že to je osud Čechů, kteří patří k nejbohatším a nejšťastnějším obyvatelům planety. Když jim to však řeknete, málem Vám jednu ubalí.