Pohádka se špatným koncem o zakázce číslo 12OPWW01000060
Už se mi z toho stal takový rituál, bez něhož bych se možná cítil trochu nesvůj: v pravidelných intervalech mažu mail s názvem Informace o zakázce číslo 12OPWW01000060. Už si skoro ani nevzpomínám, kde jsem k tomu přišel — no ale když se trochu víc soustředím, tak mi to před mým vnitřním zrakem začne objevovat ...
Za onoho času, dávno, pradávno, tak dávno, že i Steve Jobs ještě chodil po světě mezi obyčejnými smrtelníky, jsem si v jednom internetovém obchodě objednal pár úplně obyčejných elektronických součástek. Tehdy mi milé psaníčko s názvem Informace o zakázce číslo 12OPWW01000060 přišlo poprvé. Stálo v něm, že jedna z těch součástek (naprosto běžná) toho času není ve skladových zásobách, ale co nevidět bude a pak mi všechno objednané zboží pošlou najednou. A k tomu pár reklam na skvělé a ještě lepší služby oné firmy.
Milá pozornost, není-liž pravda?
Jenže od té doby mě webový obchod tímto mailem oblažuje s pravidelností hodnou lepších věcí. I navzdory tomu, že jsem se snažil dát najevo, že bych víc uvítal buď objednané zboží, nebo aspoň ukončení trapné korespondence. Jako bych do dubu mluvil. Jen se z těch dopisů stal poněkud bizarní spam: reklama na jejich zboží doplněná informací, že to, co jsem chtěl, nedostanu.
Je mi jasné, že komunikuji jen s robotem, který ta psaníčka rozesílá automaticky a své obsese se nehodlá vzdát. O to je ale celá záležitost obludnější: něco takového si nedovedl představit ani Karel Čapek v R.U.R., ani Isaac Asimov v Já, robot. Možná tak ještě Franz Kafka ...
Ty součástky jsem si samozřejmě už dávno koupil jinde a nestálo mě to víc než příjemný výlet do kamenného obchodu konkurence. Tam mě místo umanutého robota obsloužil příjemný postarší pán, jenž o zboží i ledacos zajímavého věděl, a příjemná paní, která ještě ke všemu byla (na rozdíl od grafického rozhraní onoho nepovedeného internetového obchodu) také docela hezká.
Od té doby chodím tam — zatímco mail s názvem Informace o zakázce číslo 12OPWW01000060 dál chodí do mé schránky. A tak si občas představuji majitele oné internetové firmy, podnikatele (nebo spíš „podnikatele“), jenž podlehl rozšířené představě, že internetové obchodování je něco jako perpetuum mobile: stačí počáteční impuls k rozběhu (nejlépe nějaký lacino zbastlený software) a penízky se pak už posypou samy. Neposypou. Nebude první, kdo díky této pověře poměrně rychle zkrachuje.
