Vyšší daně? Přestaňme platit všechny daně!
Není snad poslední dobou dne, aby nám politici nedarovali něco hezkého, zpravidla vyšší DPH, daň z příjmu či jakoukoli jinou daň, na kterou jim stačí jejich zlodějsky omezená fantazie.
Není ale bohužel taky dne, a zdaleka nejen poslední dobou, abychom se nedozvěděli, jak zle politici naše daně kradou. A nemyslím jen všudypřítomnou korupci, jíž povýšili na každodenní kleptomanský fetiš a jejíž roční výše se vyčísluje až ke stovce miliard korun. Tedy sumě, jež by zalátala většinu děr ve státním rozpočtu. Předtím bychom ale museli zrušit většinu politických stran: právě z korupce se totiž stal hlavní důvod jejich existence.
Politici ale stále kradou i legálně. Například ministr školství Josef Dobeš, životem sužovaný nešťastník, jemuž se jinak s penězi - a zvlášť těmi z EU - moc nedaří, rozdal podle LN jen vloni na odměnách téměř 1,3 miliónu korun; například své náměstkyni Evě Bartoňové tím zvýšil měsíční plat 83 510 korunu na 110 000 korun. A zkrátka nezůstali ostatní.
Normálně bych Bartoňové samozřejmě nezáviděl. Nakonec pracovat pro Dobeše musí být něco jako permanentní nirvána, jež si žádá finanční kompenzaci. Ostatně 110 000 korun je jen pětinásobek průměrného českého platu, na nějž nedosáhnou dvě třetiny Čechů. Navíc jde o státní správu, z níž jsme v Česku, jako tradičně všude na Východě, udělali zlatý důl.
Problém je, že zrovna teď není normální doba: Česku se hospodářsky moc nedaří, a tak politici předstírají šetření. Tedy: především pouštějí žilou nám, voličům; nás ekonomicky činné vysají vyššími daněmi a důchodcům dopřejí nenápadnou eutanazii zmrazením už tak žebráckých důchodů. Sobě rozdají bonusy.
Už před časem jsem napsal, že nastal čas odpovědět na vyšší daně neplacením žádných daní. Česko totiž ohledně daní spíš než moderní západní stát, jež za ně svým občanům něco vrací, připomíná středověké feudální panství: i tehdy panovník vybíral daně prostě za to, že jste se narodili. A taky aby mohl případně válčit, když mu ve sklepě došlo víno.
To v našem případě nepřipadá v úvahu: napadá vás jakýkoli stát, s nímž by naše armáda mohla válčit? Dívám se do atlasu a napadají mě snad jen Medvědí ostrovy nad Skandinávií, ty ale zřejmě budou patřit některému ze skandinávských států. Navíc jsou moc daleko: naše transportéry obvykle dojedou maximálně k bývalému Federálnímu shromáždění. Jinak mě žádná státní služba nám, občanům, nenapadá. A propadající se dálnice postavené na starých pneumatikách je mi hloupé počítat.
Kdybychom přestali platit daně, nic moc by se nestalo. Pivo v hospodách by teklo dál, mobily by fungovaly a důchodci by byli stejně chudí. Taky by zakrátko přestal existovat stát, čehož by si všimli pouze politici a jejich úředníci. Snad je to jediná šance, jak opravdu začít znovu a líp. S Vítem Bártou to totiž úplně nevyšlo.
