Pomatený český lid a jeho pomatené legrační požadavky
Praha zažila dvě demonstrace požadující odchod prezidenta, vlády a různé další utopie. Akce, kterých se účastnily tu tisíce, tu jen stovky lidí, pořádají všelijaké "výzvy". Výzvy Češi umějí, praktická politika jim moc nejde.
Aby se neřeklo, že nejdu k pramenům, podíval jsem se na web "Holešovské výzvy", co chtějí. Je to pestrý program, pokud se tomu dá říkat program: "Demisi vlády a jmenování dočasné vlády odborníků. Zahájení příprav spravedlivých demokratických voleb. Uzákonění běžně použitelného referenda. Zastavení církevních restitucí. Zastavení penzijní, sociální, zdravotnické a školské reformy. Odvolání podpisu na smlouvě ACTA, která zavádí cenzuru na internetu. Do jednoho týdne po jmenování dočasné úřednické vlády odstoupení prezidenta Václav Klause pro ztrátu důvěry."
V zásadě se dá říci, že je to sbírka populistických pomateností a je skoro škoda času to postupně rozebírat, ale budiž.
V Česku panuje jakýsi mýtus "vlády odborníků". Někteří lidé si myslí, že se povede místo slizkých a zlých politiků posbírat někde génie z univerzit a výzkumných ústavů a udělat z nich vládu snů, která vyřeší všechny problémy země. Nějak jim nedochází, že taková vláda žije asi tak půl roku, maximálně rok, což se ale nikdy neví předem, takže stejně nic rozumného neudělá. Žádná vláda nemůže nic moc udělat bez parlamentu a tam stejně sedí straníci. Kdo jiný by tam taky měl sedět. "Odborníci" či úředníci stejně nikdy nic neprosadí, jen by prodloužili stav zahnívání. Vlády odborníků Češi milují především proto, že tyto vlády nic nedělají a sedí tam skutečně občas nezkompromitovaní lidé a hezky to vypadá. Jinak je to k ničemu.
Požadavek přípravy demokratických voleb je vyloženě legrační. Není potřeba je připravovat, protože u nás už od roku 1990 jsou a máme dokonce takové množství voleb, že národ tráví značnou část života cestou do volebních místností. A to nám ještě nejspíš přibude přímá volba prezidenta. Demonstrovat za svobodné volby je asi taková pitomost jako demonstrovat za to, aby se Vltava jmenovala Vltava.
Referendum může být, to je legitimní požadavek. Naráží jen na to, že bude k něčemu v jednom jediném případě, že totiž většina lidí bude něčemu rozumět a mít zdravý rozum. Trochu je mi nesrozumitelné, proč se demonstruje proti vládě, která vládne díky většině hlasů z posledních voleb. Takže referendum ano a volby ne? Jistě, někdo namítne, že si to mezitím rozmyslel a chtěl by, aby vládl někdo jiný a nějak jinak. Jenomže taková jsou pravidla hry, že se vládne čtyři roky. Tak ať ti lidé rovnou přiznají, že jsou zmatení jedinci, kteří někomu naletěli. Jen není jasné, proč by byli méně zmatení, až půjdou o něčem hlasovat v referendu.
Konec církevních restitucí ani nekomentuji, můj názor na tu věc je dost dobře známý. Hlupáčkové z lidu si neuvědomí, že neudělat restituce znamená, že stát bude dál platit ročně jeden a půl miliardy církvím a obce budou mít kolem sebe pozemky zablokované někdejším federálním zákonem. A stát bude platit desítky milionů na správu někdejších církevních majetků, především jde o lesy, z čehož nic nemá. Ale škoda slov, jak někdo použije rozumné argumenty, vytáhne někdo další Husa a Bílou horu, jak to pochytili v šesté třídě od soudružky v občanské nauce. A je vymalováno.
A tak bychom mohli pokračovat. Zastavení všech reforem a odstoupení prezidenta Klause. Lid se bude divit, až příští vláda bude dělat přesně stejné škrty jako tahle. Chtít odstoupení Klause je dost legrační požadavek. Předně není u nás prezident v politickém systému nijak zvlášť důležitý, za druhé než by se takový proces rozjel, odejde Klaus tak jako tak, protože mu prostě vyprší volební období. Je to takové hlučné vlamování se do otevřených dveří.
Češi by měli konečně pochopit, že je potřeba dělat politiku a že je to práce. Nemají politikům dovolit, aby ze stran udělali pomocné organizace kmotrů. Měli by se dožadovat toho, aby mohli do stran vstoupit. Měli by křičet a dosáhnout toho, aby zmizela omezující pravidla, která umožňují, že strany jsou uzavřenými kluby, kde jde o dohadování kšeftíků.
