Mobilní telefon je jedno z nejintimnějších území moderního člověka. Co uděláte, když nějaký najdete?
Představte si, že najdete chytrý telefon, například iPhone. Nakupujete v supermarketu a uvidíte ho položený v regálu s marmeládami. Nevíte, kdo ho tam zapomněl, ale není to zas taková záhada. Mohl to být muž, kterému manželka telefonicky udílela nakupovací pokyny. Nebo to mohla být matka nervózní z dítěte, jež brečelo na vozíku. To je však celkem jedno. Otázka zní, co uděláte.
Rozhlédnete se, ale nikde nikdo. Můžete telefon nechat tam, kde leží. Můžete ho také vzít a někomu odevzdat, nejspíš nejbližšímu prodavači nebo pokladní. Ale můžete zkusit zmáčknout pár kláves, abyste zjistili, jestli je zapnutý a zda se dostanete „dovnitř“, například do seznamu hovorů či kontaktů. Nemusíte kvůli tomu ani cítit žádné výčitky, protože to je asi nejjednodušší způsob, jak zjistit majitele. Například zavoláte na některá z nedávno volaných čísel a téměř jistě někdo majitele telefonu identifikuje.
Na druhou stranu si však nemůžete neuvědomit, že vstupujete na jedno z nejintimnějších území moderního člověka. Skoro všechno v mobilním telefonu je soukromé. Nejen kontakty na přátele, ale také fotografi e, přij até a odeslané esemesky, často i e-mailová korespondence. Jde o data, která obvykle nesdílíte ani se svými nejbližšími. Jako byste drželi v ruce cizí lidský život. Takže co uděláte?
Stejnou otázku jsme v anketě položili čtenářům serveru Futurum. S nij ak překvapivými výsledky. Přes 81 procent lidí by zvolilo právě poslední jmenovanou možnost. Tedy by nahlédli do dat v telefonu a snažili se vypátrat majitele. Necelých pět procent by telefon buď odevzdalo, nebo ho nechalo na místě. A skoro 15 procent lidí přiznalo, že by telefon strčili do kapsy a nechali si ho.
To máme dohromady přes 95 procent lidí, kteří by se zřejmě pokusili „vlézt“ do vašeho telefonu. Část určitě s dobrými úmysly, a nepochybně by se našli i tací, již by ctili soukromí vaší fotogalerie i nedotknutelnost listovního – či v tomto případě spíše „esemeskového“ – tajemství. Ale přiznejme si upřímně, kolik by jich bylo?
Firma Symantec, zabývající se elektronickou bezpečností, informovala minulý týden o zajímavém pokusu. V pěti velkých severoamerických městech „poztrácela“ na veřejných místech 50 chytrých telefonů. Všechny byly odemčené, tudíž nechráněné heslem, a zapnuté. Vzhledem k tomu, že byly připojeny k síti, bylo jednoduché zjistit, co s nimi nálezci podnikli. A co to bylo? Ani se neptejte.
Polovina telefon nevrátila a ani se o to nepokusila. Skoro polovina (43 procent) se v nalezeném telefonu pokusila zprovoznit mobilní bankovnictví, téměř tři čtvrtiny (72 procent) nahlédly do fotogalerie, 60 procent si „hrálo“ s aplikacemi pro sociální sítě a e-maily. Nepochybně proto, že je zajímalo soukromí majitele.
Co z toho plyne? Většina z nás je ovládána svými pudy víc, než si dokážeme připustit. Jsme zvědaví, nenechaví, bez úcty k soukromí i majetku druhých. Nebo jsme takoví aspoň v momentech, kdy si myslíme, že nás nikdo jiný nepozoruje. Můžete si sami pro sebe odpovědět na otázku, jak byste se zachovali vy. Třeba jste z té poctivější a lépe vychované menšiny.
Každopádně však popadněte svůj mobil a nastavte si ho tak, aby se „zamkl“ automaticky pokaždé, když ho nepoužíváte. Vím, že je to otrava, jež komplikuje každodenní používání. Ale po přečtení výsledků výše zmíněného průzkumu jsem to udělal taky.
