Nové zprávy ČT: jasné, spolehlivé a nekoukatelné
Byla to agónie dočkat se letos prvního dubna! Ne snad kvůli aprílu, ale kvůli novým Událostem na ČT. Na ty nás nový management veřejnoprávní TV vábil se stejně upřímným příslibem zázraku, jaký zpravidla slibují jiné veřejnoprávní zázraky, třeba volné pokračování seriálů po deseti, dvaceti či třiceti letech, jen bez dávno mrtvých hereckých miláčků národa. Žádné překvapení, že když první duben konečně přišel, vypadalo to celé jako špatný apríl.
Začněme příšerným studiem nových Událostí, jemuž na Kavčích horách rádi říkají virtuální. Ano, je virtuální i doopravdy: působí totiž tak bakelitově příšerně, chladně a uměle, že nejlépe by se v něm coby čteči zpráv a grafů cítili lední medvědi.
A s nimi bychom se lépe cítili i my, diváci: kdo proboha nechal moderátory hodinové nudy stát? Nemají snad na Kavčích horách kvůli honorářům pro stále lepšího Miroslava Donutila ani na židle?
Sakra: pocit větší domácí pohody nabízí i hlavní severokorejské zpravodajství. I v něm moderátoři vstávají jen tehdy, odvádějí-li je na popravu, když málo lžou, řvou a brečí. Nechci být nějak nekorektní, ale hodinu stojící Jakub Železný lákající mě na dramatickou reportáž Jakuba Železného o dojezdových časech sanitek, mi v zadních partiích způsobuje tak nepříjemný pocit, že doma ze soucitu radši vstávám s ním. Blíže televizoru pak nejen jemu aspoň lépe rozumím.
Což myslím doslovně: nemálo času moderátoři stojí ve studiu tak daleko od kamery, že je buď téměř nevidím, nebo mám pocit, že se zadními dveřmi právě chystají do kantýny na chlebíček, protože k smrti nudí i sami sebe. Jak si pak k nim mám vytvořit nějaké silnější pouto, neřkuli přímo emotivní vazbu, takže se v bulváru budu pídit po jejich osobním životě?
Jako by Petr Dvořák, nový šéf ČT, už zapomněl, že když ještě šéfoval Nově, dopřával nám den co den vidět zblízka Lucii Borhyové i té druhé blondýnce, co umí číst, až do výstřihu, takže jsme i smrtelné bouračky, mnohanásobné vraždy či vystoupení politiků brali méně bolestivě.
Zapomeňme ale na formu. Nic moc nového bohužel nenabízí ani obsah nových Událostí, tedy kromě natažení na agonickou skoro hodinu; vlastně jde o vycpané staré Události, které aspoň nic nepředstíraly: všichni jsme věděli, že po prvních třech zprávách přichází nezprávy – a teď lingvisticky vykrádám Václava Klause – z policejních, hasičských či armádních cvičení – tedy přesně čas vypnout televizi.
Nové Události nepřináší ani nová témata, ani jejich nové zpracování – odmyslíme-li hru na drama. Pak se ovšem ptám, proč si třeba Aneta Savarová (ano, fakt nová hvězda nového zpravodajství!) nemůže i v Událostech občas – řekněme vždy po pěti minutách - nalít vodu za kalhotky, jak to dělá na svých sexy fotkách? Ano, jsem možná trochu laciný, ale pořád lepší než v dáli se ztrácející Marcela Augustová, ne?
