Odboráři v Praze: chlast, rvačky a paralýza země
Tak jsme si v Praze znovu užili odborářské pohlazení. Po loňském fiasku, kdy jsme si my, Pražané, díky odborářům na jeden všední den oddechli a místo práce se prošli či projeli na kole, se jich v sobotu na Václavák sjelo téměř sto tisíc.
Jako obvykle to nebylo nic moc hezkého. Už na Žižkově, kde měli sraz před průvodem na Václavák, to zle čpělo chlastem, vulgárním slovníkem a záhy i potyčkami, a to dokonce mezi samotnými odboráři. Ostatně co jiného čekat, když mnozí z nich stále berou výlet do Prahy podobně jako Britové zdejší „stag parties“? Delirium snad může výjimečně inspirovat umělce, málokdy však úředníky a dělníky.
Snad by ČSSD mohla, když jsou už delší dobu jejím pevným lidským i programovým kapitálem, i odborům nařídit, aby se jejich lidé v den podobných akcí vyvarovali všeho pitiva s vyšším objemem alkoholu než Top Topic. Nakonec i ČSSD, vědoma si potenciálu vlastních členů, si na svém posledním sjezdu zakázala chlast a šlo jí to jen k duhu! Než se večer kolektivně zpila, zvolila si dokonce i nové vedení.
Nic proti odborům. Kdysi nám vydemonstrovaly osmihodinovou pracovní dobu, takže dnes šťastně ekonomicky upadáme. Problém je, když si začnou uzurpovat politický mandát, jak rádi říkají politici. Nikdo je totiž nevolil, takže by jejich uřvaní hlavouni měli místo předčasných voleb hájit pouze zájmy těch, co jim platí příspěvky.
A těch je žalostně málo, pár set tisíc. Vědomi si toho, začali odboráři nyní argumentovat tím, že spolu s různými občanskými lobbistickými sdruženími, jako například ProAlt, kde se hodně čte Marx a sní, disponují víc než miliónem lidí.
Jenže i to je žalostně málo, ať už budete s čísly čarovat stejně zručně jako Miroslav Kalousek se složenou daňovou kvótou. Nebo přinejmenším ve srovnání s počtem lidí, kteří volí politické strany. Přes milión hlasů získala i nyní zatracovaná vládní ODS. Půlmiliónu získali komunisté a jsou v karanténě.
Chtějí-li odbory statistiky a vezmeme-li v úvahu pražskou demonstraci, pak se – ovšem velmi vzdáleně - blíží zeleným; ty volilo v posledních sněmovních volbách téměř 130 000 lidí, tedy 2,4 procenta. Takže nejsou ani ve sněmovně.
Ne že by odbory, které nyní chytře akcentují politickou korupci a po sobotě slibují i paralýzu země generální stávkou, neměly občas pravdu. Ano, žádná soudná vláda nemůže po lidech chtít, aby šetřili, zatímco se ve veřejné sféře krade jak o závod; žádná vláda by také neměla namísto jasného programu a chytrých reforem fetišizovat tupý schodek státního rozpočtu a plošné škrty. A v žádné vládě by neměli sedět nešťastníci jako Petr Bendl.
Jenže i ten je ale zřejmě lepší než vláda ČSSD a KSČM, k nimž samozřejmě počítám i odbory. V ní by byl premiérem puberťák Bohuslav Sobotka, vicepremiérem stalinista Vojtěch Filip a ministrem financí Jaroslav Zavadil, odborářský boss. Pak bychom teprve všichni viděli, kolik věci opravdu stojí, když jsou zadarmo!
