O Breivikovi trochu jinak
Zatímco soud řeší problém zda je Anders Breivik blázen nebo zločinec, veřejnost ze všech stran probírá otázku, proč ho nezastřelili při policejním zásahu, nebo jestli na jeho počest nezavést trest smrti. Stranou pozornosti přitom kupodivu zůstávají otázky mnohem závažnější.
Ostrov Utoya, kde k masakru došlo, patří organizaci Arbeidernes ungdomsfylking, což se nejčastěji překládá jako Liga mladých dělníků. Jde o mládežnickou odnož sociálních demokratů, strany, která se mimo jiné snaží otevírat dveře přistěhovalcům. Možná jen kvůli ideálům multikulti, které vyznává, možná proto, že si umí spočítat populační křivky dětí imigrantů - a tedy i jejich voličský potenciál.
V každém případě kvůli tomu bývá spojována s dramatickým nárůstem kriminality v některých oblastech země, kde se donedávna ani nezamykalo. Liga mladých dělníků je v tomto ohledu ještě radikálnější a přistěhovalecká mládež tvoří významnou část její členské základny i funkcionářstva.
Nic z toho ještě samozřejmě neznamená, že se členové takových organizací mají střílet. Nemohu se ale zbavit dojmu, že ve stínu Breivikova úchylného jednání se schovávají úchylky jiné a že už nejde jen o excesy jednotlivců.
Myšlenka politických táborů mládeže je pochybná už sama o sobě, padni komu padni - tedy od Hitlerjugend přes Putinovy děti až po Tea Party. Ani na Utoy "děti" (ve skutečnosti funkcionářské kádry a rezervy Ligy) nelovily bobříky. Jedním z hlavních čísel programu léta 2010 byla protiizraelská agitace, k níž patřily nejen projížďky po skandinávských jezerech na lodích ověšených palestinskými vlajkami a protižidovskými transparenty, ale i požadavky na norské politiky, aby prosadili hospodářský bojkot Izraele.
Jeden ze svědků masakru později vypověděl, že Breivikovo vraždění nejdřív považoval za happening, který měl názorně předvést údajné zločiny Izraelců - jinak řečeno: součást na ostrově zřejmě běžného vymývání mozků. Americký konzervativní komentátor Glen Beck dokonce Utoyu přirovnal k akcím Hitlerjugend. Není přitom bez zajímavosti, že mnohé odkazy na původní weby s programem tábora jsou dnes nefunkční.
Mohl bych tu klást i další zajímavé otázky. Třeba jak to, že Breivik léta běhal po Evropě, trousil manifesty a téměř veřejně hromadil zbraně, aniž by mu někdo dělal problémy. Komu jeho čin prospěl nejvíc a kdo tedy měl zájem mu umetat cestu k akci i k veřejnému slyšení. Nebo proč se kolem Mohameda Meraha, který ve Franci dělal přesně totéž co Breivik, ale ve jménu Al Kajdy, už pár dní po vraždách (tentokrát skutečných dětí) rozhostilo věčné ticho, což o Breivikovi říci rozhodně nelze.
Odborníci na extrémismus dobře vědí, že odsouzeníhodný teroristický čin nejvíc postihne právě prostředí z něhož vzešel, protože zkompromituje myšlenky, k nimž se hlásí. Proč se tedy Breivikovi už druhým rokem organizuje velkolepá šou, zatímco Merah se téhle pochybné pocty zřejmě nikdy nedočká?
Ale budu se raděj držet tématu. Jestli je na případu Breivik něco opravdu důležité, pak zajistit aby se neopakoval - což ovšem není v moci současného soudu, protože řešení musí přijít odjinud. V každé společnosti je určité nepatrné procento extrémistů schopných i vraždit bez ohledu na trest, který jim hrozí.
Ale jen ve špatně řízených společnostech se mohou stát proroky a v nejhorších případech nakonec i vůdci. Jde tedy především o to, aby se Breivik nestal prorokem. Podivná mlha nad ostrovem Utoya v tomto ohledu nevěstí nic dobrého.
