Šedá zóna v psychiatrii
Vážený pane doktore, v souvislosti s kontradiktivními posudky na norského masového vraha Breivika se začíná hovořit o psychiatrii jako o neexaktní vědě. Koneckonců i u nás odborníci vyjadřovali neskrývaný podiv nad posudky A. B. Breivika. Chtěl bych se Vás tedy zeptat, jestli mají pravdu ti kritici, kteří tvrdí, že psychiatrii nelze pojímat jako exaktní profesi. Děkuji. S pozdravem a přáním všeho dobrého F. V.
Psychiatrie vychází z tradiční „kustodiální“ medicíny, a tak jako i jiné lékařské obory obsahuje v různém poměru namíchané prvky jak exaktní vědy (anatomie, histologie, fyziologie, biochemie, genetiky), tak léčitelství a šarlatánství. Středobodem těchto ingrediencí jsou poruchy chování a prožívání, jež lze zahrnout pod pojem psychopatologie. V jejím poli leží někde na pomezí mezi fanatismem, sektářstvím, zvrácenou povahou (osobnostní úchylkou) a duševním onemocněním šedá zóna, jíž procházejí do značné míry posuvné hranice.
Mnozí se je snaží rozšiřovat, a zahrnovat tak do chorobné oblasti vše, co se příčí zdravému rozumu. Extrémním příkladem bylo zneužití psychiatrie v Sovětském svazu, jež vycházelo z premisy, že komu se nelíbí sovětský režim, musí být duševně nemocen. Všechny pokusy o zneužití psychiatrie k mocenským či politickým účelům jsou různými vidy téhož. Snaha o medicinizaci psychiatrie neznamená automaticky její vulgarizaci, nýbrž je často míněna jako obrana před jejím společenským zneužitím.
Posudky na Breivika nejsou protichůdné proto, že by psychiatrie neobsahovala vědecké principy, ale proto, že otázky soudu míří vedle a jsou projevem bezradnosti tázajících, kteří hledají rozuzlení tam, kde ho nemohou najít.
Definujeme-li totiž hranice normality tak, že se Breivik ocitá ještě před nimi, pak je normální. Definujeme-li je ale dále od „medicínského jádra“, jakým je jasná psychóza či demence, pak se za ně již dostane kdejaký ztřeštěnec a podivín, což zadělává na problémy při jeho spravedlivém potrestání (za nemoc nemůžete nikoho odsoudit). Připustíme-li, že alkoholismus je jenom nemoc, měli bychom opilcům s krabicemi rozdat neschopenky a posléze invalidní důchody.
Podobně připustíme-li, že vraždění mladistvých na ostrově Utøya je chorobný příznak, měli bychom dotyčného léčit (a protože nikdo neví jak, jde stejně ve skutečnosti o pouhou detenci) a přiznat mu nemocenskou. V šedé zóně mezi normalitou, psychopatií a chorobou leží mj. i hranice společensky nebezpečných sexuálních poruch. Stručná odpověď tedy zní: psychiatrie je v případech, jako je ten Breivikův, špatným adresátem otázek, na něž nemůže znát odpověď, neboť souvisejí s definicemi, jež jsou určeny mj. mimomedicínskými normami.
Dotazy zasílejte na hoschl@reflex.cz
