Lehká teorie spiknutí proti Rathovi
Okolo případu Davida Ratha, jako kolem každé zajímavé kriminální kauzy, se od počátku objevují konspirační teorie. Nejdivočejší spekulace hovoří o nastrčeném balíku peněz, o němž Rath do poslední chvíle nevěděl. Z informací, které máme v tuto chvíli k dispozici, však zatím celkem přesvědčivě vyplývá, že se sociálně demokratický pitbull na korupci skutečně podílel.
Faktem ovšem je, že David Rath byl ideálním obětním beránkem, kdyby se býval někdo rozhodl účelově ho předhodit veřejnosti jako hromosvod protikorupčního hněvu. Má totiž několik vlastností, které ho pro tuto roli doslova předurčují.
David Rath byl, je a určitě i v kriminále bude solitér. Věří jen ve svou inteligenci a nikdy by svůj osud nesvěřil do rukou člověka, který by měl dojem, že v mocenské hierarchii stojí o něco výš. Rath přece stojí nejvýš. Nebo by aspoň – v očích Davida Ratha – stát měl. Proto Rath nikdy nepřijal rozšířený a funkční český mechanismus politik – lobbista – právník. Rath nikdy žádného „vodiče“ neměl a nepoužíval ani specializované právní kanceláře, které kromě standardních služeb nabízejí například i převod, úschovu či správu korupčních peněz. Proto ta krabice, proto ta hotovost, proto to snadné zatčení.
Rathův individualismus se projevuje i v tom, že nikdy nepatřil do žádné politické party. O tom ostatně svědčí i jeho politická kariéra. Proniknout do vysoké politiky se mu podařilo až ve třetí partaji, kam postupně vstoupil. A ministrem se stal až v roce 2005, kdy ho do vlády vytáhl další významný politický solitér Jiří Paroubek. Ten se ovšem umí kamarádit s lobbisty a s právníky, takže ho s hotovostí nikdo nikdy za ruku nechytne.
Jen díky Paroubkově přízni, dané primárně Rathovými vyjadřovacími schopnostmi, k nimž někdejší premiér obdivně vzhlížel, zaparkoval sebestředný lékař na hejtmanství středočeského kraje. Ale ani tam se mu nepodařilo vybodovat si významnou stranickou kliku, nebo aspoň do nějakého paktu vstoupit. Po Paroubkově odchodu z ČSSD už zkrátka ve vedení ČSSD neměl žádné kamarády, lépe řečeno spojence.
Pokud se někdo rozhodl Ratha veřejnosti předhodit jako kus zkaženého masa, určitě kalkuloval s tím, že kromě občanských demokratů, topkařů či lidovců si na jeho hrobě rádi zatančí i mnozí sociální demokraté. Do voleb je času dost, a když bůh dá, voliči hladoví po krvi budou Rathovu mršinu pár měsíců trávit, aniž by se dožadovali dalšího zkorumpovaného kusu.
Je-li tato úvaha správná, pak nás už do krajských do voleb žádný podobný skandál nečeká. Poteče-li však krev vysoce postaveného politika v krátké době znovu, pak se v české společnosti opravdu začalo něco měnit.
