Až přiletí íránská raketa, dejte si džusík
Jaké úmysly mají íránští bossové se svými raketami? Upřímně řečeno, sotva říci. Jak známo, řeči se mluví a pivo se pije. Ale řeči samy někdy stačí a vypovídají o charakteru příslušného mluvky.
"Američtí politici a vojáci si dobře uvědomují, že jejich základny (na Blízkém východě) jsou v dostřelu íránských raket a rozhodně jsou velmi zranitelné," řekl bývalý velitel islámských revolučních gard Jahjá Rahím-Safáví, který je teď vojenským poradcem íránského duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího.
Nejde vlastně ani tak i Írán, ale o nás. Když to ještě vypadalo, že by u nás mohl být americký radar, dala se dohromady dost bizarní koalice "společenských aktivistů". Komunisté, taky bývalí komunisté, lidé, co nenávidí USA a Izrael, lidé, co nenávidí pravici, anarchisté, pak ještě dost všelijakých podivných spolků, jako je třeba Svaz palestinských studentů, Palestinský klub, Všeobecný svaz muslimských studentů v ČR, Muslimská unie, Islámská nadace v Praze, Socialistický kruh, Levý blok, Společnost Julia Fučíka... Aktivisté také zorganizovali řetězovou hladovku, což zhruba znamená, že budete v novinách, ale dost brzo se zase najíte. Hladovka hlavních aktérů spočívala v tom, že si dávali bujónky a džusíčky. Tak trocha diety neuškodí.
Dvě třetiny občanů byly proti radaru v Brdech. USA byly srovnávány se SSSR. Když Jan Vyčítal nazpíval dost recesistickou písničku Dobrý den, radare, nastala na internetu taková hysterie, že jsem pochopil, že Češi ve skutečnosti nemají takový smysl pro humor, jak si namlouvají. Hlavně nemají občas smysl pro realitu. Už několikrát jsme za posledních sto let dopadli špatně. Nebylo to kvůli Americe, ale kvůli někomu úplně jinému. Hádejte, kvůli komu.
V čem je Írán jiný, než ostatní země? To je celkem jednoduché, vládne tam moc, kterou vlastní lid nemůže kontrolovat. Moc, která nechala při potlačování protestů zabíjet lidi. Kvůli jejich názoru. Proč takovému režimu věřit?
Írán má ambici vytvořit raketovou sílu, která bude schopná zasáhnout celý svět. My asi nebudeme jejím cílem, nejsme tak důležití. Jen si lze domyslet, co bude, až cílem budou ti, co důležití jsou. Až ten konflikt přijde a íránští fanatici něco na Američany vystřelí, tak i český národ bude stát v tříkilometrových frontách před benzínkami. Pak si může národ dát džusík a bujónek a číst si k tomu nějaké letáky Společnosti Julia Fučíka.
Ti ostatní ať jdou v Brdech lézt na stromy, pokud tam tedy dojedou.
AUTOR JE REDAKTOREM MF DNES
