S Českou televizí zpátky do totality
Co byste řekli tomu, kdyby vás televize pravidelně krmila filmovými týdeníky z časů Protektorátu? Kdybyste si ze svých poplatků sponzorovali možnost obdivovat Reinharda Heydricha v srdečném rozhovoru se spokojenými českými dělníky? Záběry dětí z Hitlerjugend pomáhajících sklidit obilí nebo ženy radostně odevzdávající kožichy v rámci akce Winterhilfe? Působivou agitku o židovském obchodníkovi šidícím zákazníky?
O víkendu jsem si pustil veřejnoprávní televizi v naději, že nenajdu záplavu stupidních reklam proloženou stupidními sitcomy, a potkalo mě něco ještě horšího: vystoupil jsem ze stroje času v totalitě. Černobílá kamera zabírala alej třešňových stromů v květu - čerstvě pokácených. Pohled, který nepochybně chytne za srdce.
A zvuková stopa s tím dovedně pracovala: tak tohle, milí diváci umí třídní nepřítel; než aby s celým gruntem vstoupil do jednotného zemědělského družstva, raděj krásné stromy v květu zahubil. Co je to za lidi? (S nedořčenou odpovědí: tohle udělají vám a vašim dětem, kdyby se zase dostali k moci...)
Ano, zapnul jsem televizi ve chvíli, kdy běžel jeden z mnoha filmových týdeníků a zpravodajských relací z totalitních časů, kterými nás pravidelně obšťastňuje veřejnoprávní Česká televize; bez komentáře, bez slůvka vysvětlení, jen tak mezi hlavními zprávami, předpovědí počasí, ekonomickými komentáři. Ale běžel opravdu jen tak - aby soudruhům vyšetřovatelům, kádrovákům, důvěrníkům a jiným "lidem zvláštního ražení" zpříjemnila zasloužený důchod?
Říká se, že mezi rudou a hnědou totalitou není podstatný rozdíl. To byste ale Stalinovy derviše pěkně dopálili. Oni přece byli mnohem výkonnější: počty obětí rudých totalit od Gulagu až po Pol Pota jsou přinejmenším o řád vyšší, hospodářské škody o několik řádů, škody na lidských duších nevyčíslitelné.
Zatímco Německo se dokázalo po válce rychle vyšvihnout mezi hospodářské velmoci a stát se vzorem pro jiné demokracie, neexistuje země přešlá kremelským mrazem, která by se s následky vlády dělníků a rolníků víceméně neúspěšně nepotýkala dodnes.
Ale jsou i další rozdíly. Mimo jiné ten, že Spolková republika Německo nikdy neměla ve vysílání veřejnoprávní televize (ani žádné jiné) vyhrazený čas pro filmové týdeníky z časů Třetí říše.
A už vůbec by si nedovolila uvést seriál o hrdinném boji příslušníků SS v řadách Sicherheitdienstu proti agentům židovské plutokracie. No dobře, Majora Zemana (což je totéž v rudém kabátě) vysílal soukromý kanál. Ale problém je týž: v Německu to nejde, u nás ano. Proč?
Mohli bychom se zamotat do nikam nevedoucích meditací o sametu, pravdě a lásce, starých strukturách, vekslácko-estébáckých mafiích a jistých tajných službách, ale to by bylo na dlouhé povídání. Takže moje otázka "Proč?" míří raděj do budoucnosti.
Rudé retro má zákonitě úspěch - i kdyby bylo sebeblbější, tak u starších jako vzpomínka na mládí, zatímco u nezanedbatelné části nespokojených mladých jako názorný a pravidelně viditelný "důkaz", že za komunistů bylo dobře.
To, že politikové, vysocí úředníci a soudci vedou naši zemi podle hesla "čím hůř, tím líp", je možná jen náhoda - stejně jako udivující skutečnost, že lidé odpovědní za programovou náplň televizního vysílání šíří lživou propagandu krvavého totalitního režimu.
Další fatalistické vysvětlení může znít, že jde o ukázku genetické neschopnosti zdejší populaci vládnout si sama a dosazovat na odpovědná místa odpovědné jedince. Ale není těch náhod nějak moc? Opravdu jsme vadní?
Ale ať už je to náhoda, nebo něco jiného, v časech krize a morálního rozkladu českého státu může totalitní propaganda fungovat jako šikovně umístěná destrukční patrona. A nebo aspoň jako volební kampaň komunistů. Opravdu si stojíme tak dobře, že si můžeme dovolit tohle platit z našich daní a povinných koncesionářských poplatků?
