Mrtví z Lidic si zaslouží opravdovou pietu
V Lidicích jsem byl poprvé s rodiči,jako malé dítě někdy dost brzy po válce. Pamatuji se na velký dřevěný kříž s trnovým věncem. Na odkryté základy několika zničených stavení. Jinak jen velká zelená louka, nikdo by nevěřil, že fotografie, které tam byly ke zhlédnutí a na nichž byla docela obyčejná česká vesnice s hezkým barokním kostelem, zachycují místo, na němž právě stojíme. Bylo to důstojné a zároveň trochu jako z hororu.
Od té doby se mnoho změnilo. Vyrostla nová vesnice, kousek stranou od místa, kde stála ta původní. Kostel, aspoň v tradičním slova smyslu, nemá. Proč taky, od roku 1948 kostely potřebuje čím dál tím míň lidí. Zato je tam něco jako obrovité obětiště a taky něco jako klášter. Na obětišti se už za komunistů odehrávalo rok co rok něco jako velkolepé, okázalé bohoslužby. Po převratu to pokračuje.
Ke každému obřadu patří papaláši. Letos vystoupili předsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová a premiér Nečas. V soutěži o patetičtější, dutější a silnými slovy nabitější projev získala hlava exekutivy bez námahy prvenství. Zrůdná ideologie, zločinný režim, zvířecí podstata nacismu, zápas mezi zvlčilostí a lidskostí. Atentát na Heydricha prý jednou provždy zboural mýtus o nacistické neporazitelnosti.
To je zjevně nesmysl, ten mýtus zbourala německá porážka u Stalingradu. Vždycky když slyším takové hloupé řeči, ptám se, proč to ti lidé dělají. Nemyslím si, že by tím chtěli získat nové voliče, spíš mají plné kalhoty. Bojí se, že o voliče přijdou. Bojí se opozice, komunistů, bojí se Rusů, čert ví koho všeho. Není na to hezký pohled.
Kdosi prohlásil, že by z politiků měl v Lidicích vždycky mluvit jen prezident. Něco na tom je, prezident bohužel odjel do USA bojovat proti Evropské unii. Jistě si to vynahradí, až se vrátí.
Do kamer ČT promluvil mj. i jeden z mnichů kláštera, český historik, mladý člověk. Prohlásil, že Spojenci po válce uvažovali o tom, že by jako reakci na Lidice podobným způsobem zlikvidovali několik vesnic v Německu. Cítil jsem v jeho hlase jakýsi náznak zklamání, že se tak nestalo.
Jistě, válka je strašná. Ale snad by mohla stačit německá města zničená kobercovými nálety, statisíce mrtvých civilistů, blíže neurčené tisíce mrtvých při „odsunu“ českých Němců. Neřeším tu zrovna teď otázku, zda to bylo v pořádku, nebo ne, jen říkám, že by to snad mohlo stačit.
Představoval jsem si chvíli, že by se najednou probudil k životu Říp coby bývalá sopka a zasypal široké daleké okolí popílkem a lávou podobně jako kdysi Vesuv Pompeje. A po desetitisíci letech by lidé odkryli tohle místo jako jakési další Stonehenge. Poznají, k čemu to kdysi sloužilo?
Přiznám se, pro to všechno je mi dvojnásob líto těch mrtvých. Nebyli to žádní odbojáři a většinou jistě ani komunisté. Byli to obyčejní čeští venkované. Hitler si je vybral jako terč pro svou pomstu. Dávám premiérovi za pravdu aspoň v tom, že to nijak neoslabuje povahu té tragédie. Zasloužili by si opravdovou pietu.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
