Proč stále odmítáme automatickou převodovku? Je to poslední vzdor vůči moderní civilizaci
Syn letos dělá řidičák. Hned dvakrát! Počátkem roku ho udělal úspěšně v Americe a teď, v létě, si chce udělat ještě ten český. Za pár měsíců ježdění získal celkem jistotu, což můžu potvrdit, protože když jsem ho ve Státech navštívil, vezl mě už několikrát z hospody domů. Sen každého otce! Teď, na prázdninách v Česku, však narazil na nečekaného soupeře. Řadicí páku.
Ne že by se to nenaučil, ostatně nic na tom není a zvládli jsme to skoro všichni. Ale když jsem ho zasvěcoval do oné sdílené moudrosti, která se předává z otce na syna (takové ty řeči o tom, jak se člověk musí naučit pěkně „vymazlit“ se spojkou), došlo mi, nakolik je to bizarní. Zatraceně, všechny technologie spějí k tomu, že je jejich používání snazší a jednodušší. Tak proč část světa odmítá něco tak zjevně jednoduššího a „uživatelsky přátelštějšího“, jako je automatická převodovka?
Odpověď na tuto otázku je nečekaně složitá. Mezi odpírači automatické převodovky vedou ti, kteří soudí, že jde o technologii „pro blbé“ a „pro líné“, muži se také často nechávají slyšet, že automatická převodovka je „pro ženské“. Ale zrovna tak odpírači řadicí páky tvrdí, že manuální řazení je „pro ješitné chlapy“, již ve zvládnutí spojky našli argument, proč se nad zbytkem populace cítit nadřazeně.
Část argumentů je racionální. Nejčastěji zaznívá, že auta s automatickou převodovkou jsou dražší a že na víc peněz přijde i jejich provoz, protože mají větší spotřebu. Na evropských trzích je výrazně větší poptávka po manuálech, proto se automat bere jako svého druhu nadstandard. Nepochybuji o tom, že kdyby se zájem otočil, bude to i cenově naopak a luxusním zbožím se stanou auta s řadicí pákou. Odborníci na automobilový průmysl tvrdí, že není důvod, aby výroba aut s automatem byla dražší než s manuálem. A jistý čas už neplatí ani to, že by auta s manuálem měla obecně nižší spotřebu.
Uznávám, že řízení auta s řadicí pákou je větší zábava. Asi ano. Chápu, že řazení může být vzrušující v horských serpentinách nebo v uličkách Monte Carla. Ovšem nevím jak vy, ale já 99 procent času za volantem trávím na dálnicích či silnicích první třídy anebo v zácpách. A v nich ocením víc automat.
Proč má manuální řazení tolik příznivců, je z mého pohledu záhada. Nechám stranou laciné protiargumenty, že auta jsou pro nás muže jakýmsi prodloužením našeho přirození a že řadicí páka této symbolice vyhovuje. Spíš si myslím, že používání spojky a řadicí páky je určitou zručností, kterou jsme v mládí pracně získali a teď se nám zdá nefér, že by nás jí měla moderní auta jen tak snadno zbavit. Řízení auta je v našich zeměpisných šířkách stále něčím, co se považuje za určitou konkurenční výhodu. Dokonce to mnozí uvádějí do svých životopisů. Naproti tomu v Americe řídí auto všichni od patnáctiletých dětí až po osmdesátileté babičky.
Zbožštění řadicí páky je jedním z posledních vzdorů člověka vůči moderní civilizaci. Odevzdali jsme moderním technologiím velkou část svého soukromí a přenechali jim většinu svých rozhodnutí. O našich krocích rozhodují satelitní navigace, náš život plánují počítačové programy a naše myšlenky formuje Google. Ale my jsme přece lidé, tvorové se svobodnou vůlí! A tak chceme mít aspoň tu jednu poslední svobodu: totiž jestli v Praze cestou do práce při odbočení z Hlávkova mostu směrem do Argentinské nechám zařazenou čtyřku, anebo podřadím na trojku.
Takhle nějak to vysvětlím i synovi.
