Mapa letu

Mapa letu Zdroj: ramrod2012.historicflight.cz

Máte někdo letadlo? Češi chtějí zopakovat podivný návrat válečných pilotů z Anglie

Jan Jandourek

Tak v titulku jsem to poněkud přehnal. Ne každý má v této zemi letadlo, jak víme. Já taky ne. Ale o to nejde. Už dnes, pokud to podmínky dovolí, poletí skupina historických letadel z Česka do Anglie. Během nedělního návratu bude kopírovat trasu, po níž se vraceli naši piloti po skončení války domů.

 
Akci organizuje Historická letka Republiky československé, která se věnuje rekonstruování slavných letadel z československé historie. Ještě teď se k události přidávají další účastníci.


Jde o připomenutí podivného osudu československých pilotů, kteří bojovali za vlast v Británii, a nebylo jim dovoleno se vrátit domů, aby podpořili aspoň pozdní povstání proti nacistům. Piloti jako Vašátko, Peřina a Fajtl se zařadili k leteckým esům. Bojovali už ve Francii, po jejím pádu v Británii. Někteří pak přešli bojovat na východ a účastnili se i Slovenského národního povstání.


V britském letectvu sloužilo skoro dva a půl tisíce československých pilotů. Po mnichovském traumatu je to přece jen národní zadostiučinění, neměli jsme za první republiky letectvo zbytečně. Zůstalo z něj to nejdůležitější, totiž lidé. 529 z nich zahynulo.


Pak se jim ale staly zvláštní věci. V době Pražského povstání nesměli přiletět na pomoc vzkříšené republice. Ještě 7. května byli naši stíhači připraveni odletět, ale nedošlo k tomu. Bylo to politické rozhodnutí, Sovětům se to nelíbilo, „západní“ bojovníci by jim tady překáželi. Bombardér Liberator z 311. perutě přiletěl do Prahy až 25. července, stíhači se spitfiry se vraceli počátkem srpna.


Jako malou připomínku této dnes již téměř zapomenuté kapitoly z dějin našich letců poletí tuto neděli (pokud to počasí umožní) skupina historických především jednomotorových letounů po stejné trase. Má to být pocta pilotům, již chtěli za republiku bojovat do poslední chvíle, načež se jim komunistický režim odměnil často vězením a šikanováním.


Za první republiky se trochu pateticky říkalo, že „vzduch jest naše moře“. Jenže je to tak. Jiné nemáme a nikdy mít nebudeme. Připomínat si slavnou historii našeho letectví znamená taky připomínat si současný stav. Piloti se nemají za co stydět. Na rozdíl od politiků, kteří jim dnes obstarávají letadla.


Autor je redaktorem MF DNES.