Vraždění a schizofrenie

Dobrý den, nedávno u nás zabili nezávisle na sobě duševně nemocní se schizofrenií několik lidí, mnohdy svých nejbližších. Je normální, aby takto nemocní jen tak běhali na svobodě a ohrožovali okolí?

Jana Kalinová

Jak už jsme na tomto místě jednou napsali (Reflex 4/12), násilné trestné činy se vyskytují u méně než pěti procent duševně nemocných. Kdyby se nezapočítávaly ještě další současně přítomné poruchy, jako závislosti na návykových látkách a alkoholu, tak by se výskyt násilí u psychiatrických pacientů asi prakticky nelišil od „zdravé“ části populace. Zatímco kriminalita obecně v naší společnosti v uplynulých dvaceti letech narůstala, mezi duševně nemocnými stagnovala. Obraz šílence jako zločince je tedy nesprávný, i když stane-li se, má pak velkou publicitu, jak tomu je i v případech, jež máte zřejmě na mysli. Váš dotaz je sice pochopitelný a má svou logiku, ale se stejnou logikou bychom se mohli ptát, proč „jen tak volně běhají na svobodě“ děti z rozvrácených rodin, když se ví, že jsou v porovnání s dětmi z úplných rodin také častěji původci násilných trestných činů. A mohli bychom jít ještě dál: je statisticky dokumentováno, že většina násilných trestných činů (například vražd) je spáchána pod vlivem alkoholu. Můžeme se tedy spolu s Vámi ptát, jak to, že se tak strašná věc jako pivo nebo rum „jen tak volně prodává“. Vtip je v tom, že zakáže-li se to (prohibice), celková kriminalita tímto zákazem vyvolaná je nakonec ještě vyšší než před zákazem. Podobně uvržení šílenců „zpět do okovů“ by znamenalo takový zásah do lidských práv drtivé většiny nemocných, kteří neublíží ani mouše, že by na to celá společnost katastrofálně doplatila.

Dotazy zasílejte na hoschl@reflex.cz