Festivalový refrén Marka Douši
Každý má, myslím, na tomhle festivalu v Karlových Varech svoje oblíbené místo. Osobně teda letos trávím hodně času v příjemném Reflextoru, protože mě baví sledovat kolegy při práci a Luďka Staňka při depresích, ale úplně srdeční záležitost je „náměstíčko“ před redakcí Festivalového deníku v hotelu Thermal.
Každý rok zpustlejší místnost bez oken, která se mění ve skladiště, je neoficiálním presscentrem, kde se scházejí fotografové, ale i „písmenka“, tedy novináři píšící, a říkají si tam, co napsat z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí. Uprostřed je popelník plný vajglů a supluje ohniště uprostřed osady Havranů a jejich náčelníka Havranpírka Bartošky.
Další oblíbený meeting point je bar F. Včera tam dvě dívenky málem přepadly přes zábradlí a mohly tak stylově uctít příjezd delegace k uvedení filmu Obchod na konci světa, pojednávající o sebevraždách provedených skokem z útesu.
Jsem už unavený, a tak jsem večer udělal chybu, když jsem si před jedním producentem postěžoval, že jsem dvacet let neviděl dobrý český film. Chyba naivního venkovana mě stála naštěstí jenom přednášku o stavu celé kinematografie. Když jsem si jednou dal v Becher’s baru ferneta, bylo to kurevsky dražší.
Tady je jeden čerstvý vtípek, jejž jsem zaslechl, a protože rozumím řeči zvířat, tak jsem vám ho přeložil.
P. S.: Občas se mě někdo zeptá, jestli ty vtipy nekradu. No jo, někdy jo. Ale jenom svoje. Tady je jeden, který se mi vybaví na festivalu pravidelně, když se program láme do druhé půlky. Jestli ho znáte, tak se omlouvám. A jestli ne, připravte se, že tu za rok bude zas. Je to takový můj refrén.
O festivalových dobrodružstvích Marka Douši si můžete přečíst i na webu Výběžek.eu.
