Seberte mi právo volit prezidenta! Je to sebepoškozování
Tak už máme prvního kandidáta na prezidenta, který sesbíral potřebný počet občanských podpisů, a další se rýsují. Při pohledu na ně a mé potenciální dilema při volbě mě napadá jediné: vrátit volbu poslancům a senátorům, protože něco takového není právo, ale trest. Odpustím jim i patrony v dopisových obálkách!
I někteří mí redakční kolegové říkají, že jediným kandidátem splňujícím prezidentská kritéria je Miloš Zeman, první oficiální kandidát strany Miloše Zemana. Můj jediný problém s ním je: jaká jsou ona prezidentská kritéria?
Prezident, nejvyšší ústavní činitel, podle ústavy téměř nic nesmí, tedy kromě reprezentace státu navenek. Snad i ze zoufalství z toho Václav Klaus ukradl v Chile pero, tolik toužil vykonat aspoň něco trochu významnějšího, řekněme dějinného!
Našemu prezidentovi v podstatě náleží funkce, jíž v soukromých firmách zpravidla suplují blonďaté asistentky se správnými křivkami, případně večer v restauraci dívky z eskortu. To je reprezentace navenek. Má otázka tedy je: je Zeman takový reprezentativní muž? Samozřejmě ano, ale pouze v případě, že si Česko stále představujeme jako trochu větší stůl plný jelit, cigaret, tlačenky a becherovky.
Naše zmatení ohledně prezidentské funkce nejlépe ilustruje Vladimír Dlouhý, kdysi mladý otylý ministr, dnes mnohem štíhlejší mezinárodní ekonomický konzultant a nadšený běžec vyzařující profesionální dynamiku. Nedávno jsem s ním poslouchal krátký rozhovor na Radiožurnálu. Na otázku, jaké prezidentské kvality nám coby prezidentský kandidát nabízí, po bryskním přemýšlení odpověděl: „určitou fyzickou kondici“.
Fyzickou kondici! Pamatujete ještě někdejší ranní cvičení v rádiu? Byl to nesmírný teror, ostatně jako celé někdejší ranní vstávání, kdy i šestá hodina byla v podstatě pozdním luxusem. Myslím, že by to Dlouhý mohl znovu zavést: ranní cvičení s prezidentem z Hradu; ženy v modrých trenýrkách, my muži v červených. Disciplína musí být!
Jestli si myslíte, že si z nejvyšší ústavní funkce dělám legraci, pak si pozorně prohlédněte zbytek kandidátů:
- Jan „Honza“ Fischer zcela vážně kandiduje se slavným videoklipem z chaty;
- Karel Schwarzenberg už jen spí;
- Jan Švejnar stále neví, jestli vlastně kandiduje;
- Jiří Dienstbier je Jiří Dienstbier;
- Jana Bobošíková….
Připadá vám to jako legrace? To určitě je, ale jen do té chvíle, než z tohoto materiálu budeme muset místo zákonodárců vybírat sami, jak jsme si údajně tolik přáli. Taky už začínáte chápat, proč se při prezidentské volbě zákonodárci vždy zbláznili ještě víc než normálně? Teď bude toto sebepoškozování na nás.
