Jak Obama Číňanům daroval Měsíc
„Hele, Baracku, my chceme Měsíc,“ řekl tuhle čínský premiér Wen Ťia-pao americkému prezidentovi. „Stavíme loď, co tam doletí, chceme tam mít základnu a ... a nepotřebujeme, abyste se nám tam motali.“
„Tak jo,“ pravil na to Obama. „Ale, Wene, něco za něco. Necháme vám Měsíc a vy nás zase necháte vypouštět satelity, co zkoumají, jak se daří breberkám v africkém buši, jestli můžeme věřit Einsteinovi a další veledůležité věci.“
„Baracku, tys byl vždycky liška všemi mastmi mazaná — ale že jsi to ty, tak já to pro tebe udělám. Ať tratím! Dyť víš, že jsem měl pro tebe vždycky slabost, ty kluku jeden ušatá. Tak si plácneme?“
No, já vím, takhle přesně to asi nebylo, nicméně v poslední době se za všeobecného nezájmu médií i veřejnosti staly dvě docela důležité věci, jež tak trochu vyznívají. Čína úspěšně dokončila pilotovanou misi, která prověřila manuální spojení s modulem výhradně čínské orbitální stanice, přičemž se nijak netají, že konečným cílem programu je Měsíc. A americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) představil první letový exemplář kosmické lodi Orion. Hodně se u toho mluvilo, vedly se řeči o letech k asteroidům, k Marsu — jen o Měsíci ani slovo.
Není to zvláštní?
Čínská cesta do vesmíru je zdánlivě pomalá a opatrná, ale je to pomalost nosorožce jistého si svou silou. Za pomoci technologií vyvinutých převážně v Rusku a z nemalé části ukradených (kdo nevěří, ať si něco zjistí třeba o případu Zond-4) už zvládla orbitální lety vícečlenných posádek, spojování lodí, vypouštění modulů kosmické stanice.
Čínský zájem o Měsíc má logiku: je tam všechno, co chybí na Zemi, včetně surovin a nevyčerpatelných zásob energie, s nízkou přitažlivostí navrch. Kdo ho dostane, může kontrolovat Zemi a sám se kdykoliv ukrýt na odvrácené straně. Lepší cíl pro ambiciózní supervelmoc, jež myslí dopředu, si ani nelze představit.
Naproti tomu současný americký pilotovaný program je obraz bídy a utrpení. Během prezidentského období George Bushe byl schválen plán konstrukce kosmické lodi Constellation s velitelským modulem Orion a nosnými raketami Ares I a Ares V. Měla vzniknout stálá základna na Měsíci, pak by Američané vyrazili na Mars. Barack Obama plán smetl se stolu bez náhrady, jen s neurčitým příslibem, že vznikne něco lepšího.
Když se ukázalo, že nic lepšího není, některé části systému (včetně Orionu) se tiše a zadními vrátky zase vrátily do hry. Jen se tomu nějaký čas nemělo říkat Orion, ale MPCV (Multi Purpose Crew Vehicle). Ztráty, které způsobila Obamova exkurze do kosmické politiky, se nikdo ani neodvážil vyčíslit.
Začátkem července už byl první letový exemplář americké kabiny zase představen pod starým jménem Orion. Když vše půjde dobře, prodělá bezpilotní test ve vesmíru za dva roky. Termín operačního nasazení je dost mlhavý, patrně někdy okolo roku 2020. Což je mimochodem doba, kdy patrně skončí i případně prodloužená životnost Mezinárodní vesmírné stanice původně plánovaná jen do roku 2015.
V této souvislosti proto není nezajímavé poslání Orionu, jak ho specifikovala NASA v tiskové zprávě o předvedení kabiny: „Dopraví astronauty daleko od Země, například k asteroidům nebo na Mars.“ A senátor Bill Nelson při té příležitosti prohlásil: „Dámy a pánové, začínáme cestu k Marsu!“
O Měsíci ani slovo. A to i navzdory skutečnosti, že Mars je v americké astronautice zatím spíš řečnický obrat mířený k voličům než konkrétní program. A že z Bushovy éry má NASA projekt lunárního modulu, stanice, dokonce i hotový měsíční automobil. Na Baracka Obamu zřejmě nezapůsobilo, ani když mu ho při nástupu do funkce na slavnostní přehlídce předvedla posádka afroamerických astronautů.
Důvody mohou být různé. Buď je politika USA opravdu v tak žalostném stavu, že si důležitost Měsíce — na rozdíl od Číny — neuvědomuje, nebo má Amerika v rukávu něco, o čem nechce mluvit, ví něco, co ostatní nevědí.
Anebo se upadající NASA nového kola závodů o Měsíc prostě jen bojí. Čína zjevně nechce být tak slabý soupeř jako někdejší SSSR.
