Drábkova strategie pozitivního stárnutí: chcípni, starče, ale s úsměvem na rtu
Nikdo se nemá líp, než starý člověk. Buď se válí na eldéence, nebo odevzdává důchod dětem a obráží obchody s prošlými potravinami. Jsou však i takoví, kteří v důchodu netrpí. Kteří si přesto, že od státu dostávají almužnu, užívají zasloužený klid, protože mají našetřeno.
A pak je dokonce skupina provokatérů, kteří si i v důchodovém věku dovolují pracovat. Třeba jako uznávaní lékaři, architekti, umělci, stavitelé… S takovými kverulanty, kteří si dovolují žít plnohodnotný život i v důchodovém věku, je třeba rychle něco udělat.
Proto byl spravedlivě nastaven systém, jež těmto pracujícím důchodcům dnes bere na daních (včetně sociálního pojištění) víc, než kolik současně dostávají důchod. Takže čím víc pracují, tím méně mají a tím víc bere stát. Jak geniální a účinné. Znechutit lidem práci a aktivnost a ve jménu „klidného“ stáří je nutit k sebevražedným myšlenkám, vyhnat je jako nepotřebné na okraj společnosti.
To však nekompetentnímu břídilovi, jímž ministr práce a sociálních věcí odjakživa je, Jaromíru Drábkovi nestačí (už ve vedení Hospodářské komory dokázal jen tupě zírat, vyděšeně uhýbat před otázkami a předávat řízení a rozhodování všehoschopným tajemníkům Šiškům s osobními vazbami na různé zájmové skupiny – prostě ideální kandidát na ministra).
Důchodci jsou totiž oproti postiženým nebo nemocným dětem, s nimiž zametl raz dva, skupina velká a celkem sveřepá. Přes všechny jeho snahy přimět je k co nejrychlejšímu odchodu z tohoto světa jich přibývá a dokonce dál pracují i navzdory nevýdělečnosti této činnosti. Je tedy třeba ještě víc je ponížit a vzít jim, co zbylo (což mnohdy není nic, zvlášť pokud mají děti a vnoučata). Současně je ale nezbytné zachovat dekorum a tvářit se, že důchodce a staré lidi miluje.
Jeho nově oznámená strategie pozitivního stárnutí dokázala obojí. Pod marketingově pozitivním názvem se šklebí několik hromádek zapáchajícího a jedovatého duševního Drábkova trusu. Co jiného než výsměch a políček do tváří důchodcům je strategie, mezi jejíž hlavní pilíře patří uplatnitelnost lidí nad 65 let na trhu práce?
Vždyť ti důchodci, co dnes pracují, jsou za to trestáni a o většinu svého výdělku, jímž si naivně chtěli přilepšit k almužně, jež na ně zbyla poté, co stát většinu peněz rozkradl a rozpustil v kapsách ministrů a jejich kamarádíčků, jsou státem znovu okradeni. Ve jménu solidarity sami se sebou.
Navrhuji umístit Drábka na eldéenku někam do pohraničí, zaměstnat ho tam, nastavit mu plat na hodnotu reálného důchodu pro člověka s částečným invalidním důchodem (čemuž Drábek vzhledem ke svému mentálnímu stavu odpovídá) a čím víc bude pracovat, aby si mohl přilepšit a koupit i něco jiného než chleba a kafe, tím víc by mu stát z výplatní pásky ubíral. Až by nakonec udřený k smrti skončil chudý jako kostelní myš. A bylo by třeba trvat na tom, aby se u toho pozitivně usmíval stáří do tváře.
