Sběrači, odklaněči a vrazi
„Sběrač kovů se zřítil do šachtice karvinského dolu Barbora,“ hlásila nedávno média — a já si od té doby lámu hlavu, cože je to za nové povolání „sběrač“. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, pořád mi v tom něco nesedí: důl Barbora jistě má majitele, takže onen muž tam nesbíral, ale prostě (nebo sprostě) kradl.
Že v českém slovníku kdosi slovo „zloděj“ ve vší tichosti nahradil termínem „sběrač“, mě pak ujistil i oficiální web Policie České republiky. Dočetl jsem se tam například, že „sběrač kovů se vloupal do kůlny“ nebo že „sběrač kovů odcizil krycí rošty na vodovodním kanálu, čímž způsobil škodu 10 000 Kč“.
Není to první změna slovníku českého jazyka v poslední době, která se týká kriminální činnosti; hezký novotvar „odklánět“ už se nám úspěšně vžil a věřím, že „sbírání“ bude mít také úspěch. Důvod této jazykové reformy se mi ale nepodařilo zjistit — tedy když pominu zlovolné pomluvy, že má rasové pozadí: zatímco jedni prý kradou, jiní, dělajíce totéž, pouze sbírají. Ne, jsem si jist, že v rasistickém státě nežijeme, takže od nynějška už všichni jen sbírají.
Právě kvůli zlým jazykům bychom ale měli být důslední. Například hezké lidové rčení „Kdo lže, ten krade“ přestává být únosné. Od nynějška prosím pouze a výhradně: „Kdo lže, ten sbírá.“ Nebo „Sběr má krátké nohy“. Nebo „Příležitost dělá sběrače“. „Sběrač volá: Chyťte sběrače!“ A tak dále ...
Bude také nutné upozornit majitele obchodů v rakouském a německém příhraničí, aby změnili informační tabulky pro české zákazníky. Sdělení „Češi, nekraďte nám tady“ by už brzy mohlo být kontraproduktivní, protože sloveso „krást“ z češtiny dříve nebo později vymizí. Jsme na nejlepší cestě stát se prvním národem světa, jehož příslušníci přestanou krást díky malé jazykové úpravě. Jistě nechceme, aby nám to nepochopení cizáků (ještě ke všemu germánských) pokazilo.
Pravdou ale je, že nejdřív si musíme zamést před vlastním prahem. Není možné, aby se nadále v kriminálních zprávách objevovaly výrazy jako „kapesní zloděj“, „zloděj automobilů“ a podobně. Výhradně „kapesní sběrač“, „sběrač automobilů“ — další mutace onoho nechutného výrazu „zloděj“ si jistě odvodíte sami.
Ale i obrazná rčení, jako třeba „zloděj času“, by mohla být nevhodnou připomínkou dob, kdy nás celá Evropa považovala za národ zlodějů. No řekněte, nebylo by hezčí říkat „sběrač času“?
Neměli bychom se také zastavit na půl cesty. Věřím, že stejným způsobem se snadno vypořádáme i s podvodníky (tady bych navrhoval výraz „uvaděč v omyl“, zkráceně „uvaděč“), únosci (termín „odvaděč“ se nabízí skoro sám), a dokonce i vrahy. Zde je k dispozici třeba hezký, skoro bych řekl něžný výraz „uspavač“.
Přiznejme si to otevřeně: když politici poprvé začali mluvit o odklánění, tak my malí a malověrní jsme za tím přízemně viděli jen snahu osobně se obohatit. Nedokázali jsme ze své žabí perspektivy dohlédnout vznešenou velikost jejich záměru. Vždyť už brzy se náš stát stane státem sběračů — a ze školy si pamatujeme, že sběračstvím se lidí živili v prvobytně pospolné společnosti. A prvobytně pospolná společnost — to je přece komunismus nejčistšího ražení!
A tak s rukou v cizí kapse volám: „Sběračstvím k lepším zítřkům!“
