Chrabrost občanská a vojenská
Dobrý den! Teď jsem uviděla v novinách (LN 30. 6. – pozn. Höschl) rozhovor redaktora s exministrem Pospíšilem, v němž tázající ministrovi podsouvá pověst zbabělce v aféře Čunek a ptá se ho, jestli je pravda, že se bojí létat letadlem. Ptám se Vás jako psychiatra, jestli tyto různé podoby strachu spolu opravdu mohou souviset.
Děkuji za odpověď. Petra H.
Rozhodně nikoli. Nechme teď stranou irelevanci této otázky k osobě pana Dr. Pospíšila a řekněme si rovnou, že strach z pavouků nebo z výšek či létání vůbec nesouvisí s občanskou zbabělostí či charakterem. To je naprosto zavá dějící souvislost, asi jako když mi kdysi dávno před listopadem 1989 jeden estébák řekl: „My víme, že Václav Havel má najednou až pět milenek, a to ho považujete za mravní autoritu?“ Znám několik počestných, občansky v době totality statečných a nezkompromitovaných jedinců, kteří se bojí výšek a létat letadlem, ačkoli by se nebáli vyslovit svůj názor i s rizikem zadržení nebo věznění.
Alexandr Solženicyn kdysi napsal: „My jsme si totiž zvykli rozumět statečností jen vojenskou statečnost nebo statečnost těch, kteří létají do vesmíru, jen tu, jež zvoní řády. Zapomněli jsme na jinou statečnost – na občanskou – a jen té, jen té je zapotřebí naší společnosti. Jenomže tu my nemáme.“ S určitým odlehčením zde můžeme připomenout vojenské drsňáky, co jsou doma pod pantoflem a obráceně. Poetickým příkladem této dialektiky je také Igor Hnízdo ve filmu Obecná škola. Učitel-charismatický hrdina, charakter a mluvka, nápadník-záletník, co bere vše, voják-nevoják. Ale zbloudilý granát nakonec dokázal odpálit jen „zbabělý“ tatínek Tranďák.
Tak je tomu i v životě. Neměl tedy pravdu náš jinak úžasný profesor matematiky, když říkal: „Valášku, umíš si koupit jízdenku do Chrastavy? Jo? Tak jak to, že nedokážeš tohleto zlogaritmovat?“ Mimocho dem toto pomýle ní je na pozadí nevývratné víry značné části obyvatelstva, že vyniknutí v nějaké disciplíně automaticky kvalifi kuje dotyčného k výkonu disciplíny jiné, například politické funkce. To je základní omyl intelektuálů, kteří si s fanoušky hale kajícími „Hašek na Hrad!“ ve své politické prozíravosti nijak nezadají, což se v historii bohužel už mockrát potvrdilo.
