Olympiáda není pro každého, a už vůbec ne pro Česko
Britská královna Alžběta II. v doprovodu Jamese Bonda vyskočila z helikoptéry a všichni si tak trochu oddechli. Zahájení XXX. letních olympijských her zvládli Angličané s noblesou.
Nakonec sice museli ustoupit od plánu architekta Roda Sherda obehnat Olympijský stadión po celém vnějším obvodu obří televizní obrazovkou, ale i tak vystavěli dílo, které bere dech. Stačí se například trochu blíž podívat, jak stavitelé na střešní prstenec upevnili čtrnáct věží s pěti stovkami obřích reflektorů.
Nejdůležitější je ovšem to, že se po olympijských hrách v Pekingu podařilo Angličanům vrátit této události civilnější rozměr. Rozpočet v roce 2005 odhadovaný na 2,5 miliardy liber sice za sedm let narostl na více než devět miliard (chvílemi se mluvilo dokonce až o jedenácti miliardách), ale pořád je to méně než polovina odhadovaných nákladů čínské olympiády.
V této souvislosti si nelze nevzpomenout na megalomanský plán dnes už naštěstí bývalého pražského primátora Pavla Béma uspořádat příští olympijské hry v Praze.
Plán to byl tak šílený, že jeho skutečný dopad prohlédl i Bémovi jinak velmi nakloněný prezident Václav Klaus. „Jako Pražák mám trochu strach, jestli na olympiádu v Praze máme. Ale budu-li žádán hlavním městem, abych spolupodepsal své doporučení, tak já to určitě udělám, ale budu to dělat s trošku malou dušičkou,“ řekl Klaus pražským zastupitelům v roce 2009.
Hlavní město vydalo na kandidaturu přímo asi 70 miliónů korun, skutečné náklady související s přehnanými ambicemi Pavla Béma a jeho přátel se však pohybují kolem stovky miliónů. Jenže pokud by se „Kolibříkovi“ a Romanovi „Mazánku“ Janouškovi bývalo podařilo olympiádu do Prahy dostat, přišlo by nás to minimálně na pět set miliard korun. A ty peníze bychom si samozřejmě museli vypůjčit.
Pak bychom se museli dívat spíš na zkušenosti olympijských Atén, kde se hry konaly v roce 2004. Řecko přišly na více než deset miliard eur a do rozpočtu zatnuly sekeru, jež významně přispěla k současné rozpočtové tragédii této balkánské země.
Olympiáda není pro každého, a už vůbec ne pro nás. Mohou si ji dovolit země, které se považují za impéria (například Rusko), bývalá impéria (Velká Británie) či rodící se impéria (Brazílie). Všichni ostatní se musí smířit s rolí diváků.
Je to sice asi nejsofistikovanější globální marketingová akce v dějinách lidstva, ale i u těch vždy záleží na provedení. Olympiáda v Londýně si pozornost určitě zaslouží. Třeba jen proto, že ji naštěstí celou neplatíme ze svých daní.
