Volím Franze, alespoň je modrej!
Dokud byla volba prezidenta duelem mezi Fischerem a Zemanem, nechávala mne celkem chladným. Nuda. Teprve masová podpora kandidatury Vladimíra Franze dala volbě nový rozměr, který i mne vrátil mezi voliče.
Vladimír Franz je geniální malíř a zároveň geniální hudebník, jeden z mála českých tvůrců, kteří ještě nerezignovali na vágní kategorii „vážná hudba“. Jako všichni kvalitní tvůrci je proto osobnostně zcela nepoužitelný pro jakoukoliv politickou funkci, prezidenta nevyjímaje. Tvůrci nebývají dobří diplomaté, špatní diplomaté nebývají dobrými politiky.
Když se však podíváme na skutečnou roli českého prezidenta, který sice jmenuje soudce a profesory, zjistíme, že do reálné politiky může zasahovat spíše jen vahou své osobnosti, má-li nějakou. Může promlouvat k poslancům, ale nemůže je přehlasovat. Může si předvolávat premiéra na schůzky, poroučet mu nemůže, přestože ho jmenoval. Prezident prostě může svůj vliv uplatňovat jen svých charismatem.
Když se podíváme na další reálné kandidáty na prezidentský post, zjistíme, že Zeman i Fischer (podle věku) jsou běžní politici, nudní, Fischer dokonce ani nechlastá, a jejich charisma není valné. Když si představím, že plamenně hovoří k poslancům, tak vidím jen běžný politický stereotyp, v případě Miloše Zemana snad trochu obecherovkovaný. Oba pánové jsou prostě bezbarví. A poslanci by odcházeli, telefonovali, spali, žrali a tak podobně, jak to obvykle dělávají.
Když si naopak představím v Poslanecké sněmovně řečnícího doktora Franze, věřím, že by panovalo napjaté ticho a poslanci by s napětím sledovali nejen to, co říká, ale i to, jak vypadá. Že má tolik kérek, až je z toho modrej. A protože by je to zaujalo, na Franze by na rozdíl od Fischera se Zemanem (podle abecedy) dali.
Takže k prezidentským volbám jdu a volím Franze ne pro jeho politické názory (které celkem nikdo nezná), ale proto, že je modrej. Avšak trvám na tom, že jako prezident bude státní návštěvy přijímat v maorské sukénce, s oštěpem v ruce a s kroužkem v nose!