Černoprdelníkům nic nevracet?
Kmen Čechů, jindy spíš nesvorný, je náhle téměř jednotný v otázce církevních restitucí. Hlas lidu to vyjadřuje úderným sloganem „Černoprdelníkům nic nevracet“. Populisté všech odstínů se snaží na vzedmutou vlnu lidového hněvu naskočit pomocí komplikovaných myšlenkových konstrukcí, na zdejší proletariát ale působí spíš jednoduché slogany kolující internetovými diskusemi. Pojďme se na nejspodnější a současně nejsledovanější patro restituční debaty podívat blíž.
„Církev majetek ukradla po Bílé hoře.“
Bylo by otázkou do diskuse, jestli ukradla, nebo zachránila a zvelebila — inteligentnější člověk by si nejspíš všiml, že většina církevních objektů je barokní a mladší. Důležité je ale něco jiného: titíž lidé, jimž vadí, že by církevní restituce mohly zajít před rok 1948, se najednou odvolávají na historii starou několik staletí. Restituce se ostatně týkají i nekatolických církví, které s rekatolizací po Bílé hoře sotva mohou mít něco společného.
„Jsou to pedofilové!“
Ano, několik z mnoha a mnoha duchovních, co jich po celém světě běhá, čelí obvinění ze sexuálních deliktů (pokud vím, tak nikoliv u nás). A několik vůdců mezinárodního dělnického hnutí prokazatelně trpělo pohlavně přenosnými chorobami. Znamená to, že všichni levičáci mají syfilidu? Co na to hlavní hygienik?
„Je to definitivní popření husitské revoluce. Hus se obrací v hrobě!“
Na popření výsledků masových vražd, rabování, loupení a kulturní devastace (pardon, levičáci tomu říkají revoluce) provozovaných v 15. století takzvanými husity už je bohužel pozdě — ty se do našich dějin vtiskly neblaze a nesmazatelně. Pokud se Jan Hus někdy otáčel v hrobě, tak s tím musel začít už v časech, kdy se tyhle zločiny jeho jménem páchaly.
„Mají na svědomí milióny mrtvých, co ještě by chtěli!“
Za předlouhé dva tisíce let existence nemají církve na svědomí ani promile vražd, které za necelé jedno století napáchaly režimy označující samy sebe za ateistické a socialistické. Navíc opět platí: události staré několik staletí se míchají do současného problému. Znárodňuje někdo majetek Velšanů, Irů nebo Bretonců za to, že jejich keltští předkové kdysi obětovali svým bohům živé lidi?
„Jsou to zločinci, copak jste neviděli ten film Kladivo na čarodějnice?“
Film Kladivo na čarodějnice se týkal šumperských čarodějnických procesů v 17. století — opět stará věc. Ale hlavně: jejich iniciátor a pachatel Jindřich Boblig byl světská osoba (nedostudovaný právník), zatímco jeho nejvýznamnější oběť Kryštof Lautner byl katolický kněz.
„Provozovali inkvizici, mučili a vraždili!“
Když vynecháme už skoro otravné opakování, že restituce se týkají 20. století, a nikoliv jen katolické církve, pak zastánci tohoto argumentu názorně demonstrují, jak málo o věci vědí. Bylo několik inkvizicí, z nichž ta římská (papežská) se snažila vnést pořádek do spontánních honů na čarodějnice pořádaných pověrčivým lidem. Nejednou proti nim inkvizitoři přímo vystupovali. Obvinění v procesech vedených papežskou inkvizicí měli práva, o jakých se obětem tehdejší světské justice ani nesnilo.
Kromě toho existovala ještě inkvizice španělská, zřízená madridskými panovníky za účelem získávání majetků „podezřelých“, převážně osob židovského původu. Ta byla opravdu zlá — šlo ale v podstatě o světskou záležitost, s níž Řím nesouhlasil. Nicméně k pomlouvání církve se hodí. Mimochodem nejvíc a nejdéle se upalovalo v protestantských zemích a prostřednictvím světských institucí.
„Doteď to sloužilo nám všem, proč se toho zbavovat?“
Řečnická otázka, která hezky ilustruje, jak důkladně je zdejší lid promořen bolševickým způsobem myšlení (a vysvětluje mnohé z dnešní společenské atmosféry). Jednak to nám všem nesloužilo, zato mnozí papaláši to důkladně rozkrádali (když už si z toho lidová armáda přímo nedělala cvičné terče a státní statky skladiště). Někteří staronoví papaláši ostatně církevní majetky v našem zastoupení vesele plundrují dál — a nepřestanou, dokud to nebude mít pravoplatného majitele.
K druhé části otázky: v civilizovaných zemích krádež nebývá považována za legální způsob nabytí a ukradený majetek státní orgány vracejí pravoplatným vlastníkům. Nebudeme patřit do civilizovaného světa, dokud se tak nebude dít i tady. A příslušnost ke světu necivilizovanému vždycky nahrávala darebákům.
Můj vztah k víře byl donedávna spíš nevyhraněný, když ale vidím českou diskusi o církevních restitucích, dospívám k závěru, že přinejmenším Boží trest určitě existuje: pro výskyt takové koncentrace hlouposti a zloby v tak malém národě není přirozené vysvětlení.
