Hysterie jako politický program
Ve vřavě, kterou sociální demokraté svou primitivní, v podstatě nacionálněsocialisticko-komunistickou plakátovou kampaní rozproudili kolem zákona o částečné restituci a postupné odluce církve a církví od státu, samozřejmě nemá věcná a rozumná argumentace nejmenší naději.
Sociální demokraté z nedostatku programu – těžko slibovat, natož prosazovat další výhody sociálního státu v ekonomické recesi – vsadili na historické české nacionální protiřímské zaujetí. Nepochybně jejich manažeři uvažovali takto: Jsme v recesi a chamtivá církev chce peníze. To bude v převážně světském prostředí bomba.
A výbuch přinejmenším mediální skutečně nastal. Zavládly verbální emoce, resentimenty, účelový historicismus i odpudivý pomlouvačný jazyk. Od převratu jsem neslyšel větší absurdity. Spisovatelka Lenka Procházková se bojí rekatolizace, a mluví dokonce o spolupráci církve s nacisty, politolog Jiří Pehe omlouvá „politickou nadsázku“ socdemokratů „řeckou lží“ minulých voleb. Pravice prý nesmyslným srovnáním našeho rostoucího deficitu s řeckým krachem vyhrála.
Bohuslav Sobotka, lídr ČSSD, se obává prolomení Benešových konfiskačních dekretů a poukazuje na sníženou valorizaci důchodů. Všichni útočníci na církev se něčeho bojí a s něčím špatným srovnávají. Nakonec do všeho byl zatažen i Hus, Bílá hora, šlechta, a zvláště Schwarzenbergové.
Nespletli se náhodou manažeři kampaně jako za časů upřímného Grosse? Nevšimli si možná, že žádné davy neproudí do Husince ani na pole u Lipan a málokdo čte Jiráska. Že navzdory silným výrazům mávají geneticky zakrnělými křídly? Možná také četli špatně výsledky nedávného sčítání občanstva a nevšimli si, že 4, 5 miliónu občanů jen odmítlo uvést státu svou konfesi a jejich skutečné sympatie neznáme.
V tom případě by ovšem ČSSD ztratila polokatolickou Moravu. A to, že je přiznaných katolíků za deset let o milión méně, také moc v době klesající porodnosti neznamená – poměrné procento v obyvatelstvu zůstává stejné. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Kde vládnou emoce, rozhodují se lidé emocionálně. Nebudou přemýšlet, ale volit podle sympatií. Je Sobotka sympatičtější než Halík nebo Duka?
Možná jsem naivní, ale já věřím na tu slušnou část národa. Náboženství jí je možná ukradené, morálka a spravedlnost ale ne. Možná ví, že je církev chudá, ví, že jde o nepatrnou část dávného majetku (do restituce nepatří veřejné budovy ani zastavěné parcely), ví, že církve provozují největší počet charitativních organizací, a možná to všechno neví. Ctí však zásadu, že ukradený majetek má být vrácen. Morálka je někdy otřesně prostá.
Odpudivá je jen demagogie, která ji chce zakrýt, nebo dokonce popírat.
