Tony Scott: O talentu a správných a nesprávných koncích
Režisér filmu Top Gun a méně slavný bratr - tak nejčastěji titulují média osobnost Tonyho Scotta. Lepší nálepky se nedočkal, ani když v pondělí zvěstovala zprávu o jeho tragickém skonu.
Osmašedesátiletý producent, režisér a dokumentarista, milovník akce, horolezec a hltač adrenalinu spáchal sebevraždu skokem z mostu. Když se vrhal přes zábradlí, byl prý ledově klidný, na poslední cestu si vzal i svou neodmyslitelnou rudou kšiltovku a rodině zanechal vzkaz, na jehož zveřejnění se dosud čeká. Tolik strohá fakta, která se objevila ráno.
Pak začaly vycházet úvahy a rozbory. O tom, co Tony Scott natočil a dokázal. Taky co nedokázal. Třeba že nikdy nedosáhl na Oscara. Že na něj nikdy ani nebyl nominován (na rozdíl od bratra Ridleyho). Že filmy začal točit kvůli Ferrari (které mu "slíbil" bratr Ridley). Že byl mistrem efektu, ale sdělení mu často unikalo (na rozdíl od bratra Ridleyho). A že natočil Top Gun, samozřejmě.
Taky se v souvislosti s jeho jménem často objevoval přívlastek hollywoodský. Nikoli britský (jak by se slušelo, když pochází ze severní Anglie). Výběr toho slova říká všechno: Tony Scott, vydělávač peněz. Fachman bez génia, který se vedle nadaného bratra musel trápit. Tak ho svět viděl. Jako by sám fakt, že UMÍ, nestačil.
Loni v červenci měl v kinech premiéru snímek Kevina Macdonalda Život v jednom dni. Tony Scott ho (s Ridleyem) "jenom" produkoval, kdo dobře zná jeho styl, nicméně ví, jak velký podíl na výsledku musel mít - symbióza hudby, obrazu a rytmu, to byla jeho doména. Tisíce záběrů amatérských filmařů, již zachytili svůj všední den, spojil scottovský tým v ódu na člověka. Vzpomínám si na to nakažlivé opojení z bytí, na tu chuť žít a zůstat na světě a přemýšlím, zda ji zažíval i muž, který jen rok nato spáchal sebevraždu. Kéž by.
V rozhovorech, jež média briskně vytáhla, aby doložila Scottův celoživotní boj a utrpení, často zaznívají slova jako strach a úzkost. Prý se bál selhání, ztráty vlastní tváře, každého prvního dne natáčení, první klapky.
Já si dnes četla jiný, plný lehkosti a sebeironie. Je o tom, jak všechny jeho filmy končí střílečkou, protože jiný způsob řešení ho zkrátka nenapadne. Když novinářka, jíž to říká, nevěří, začne ji ze znalosti konců svých nejslavnějších filmů zkoušet. "Pravdivá romance? Střílečka. Nepřítel státu? No tak, chci to slyšet od vás. Taky střílečka. Poslední skaut? Střílečka. Policajt z Beverly Hills 2? Střílečka. Spy Game? Střílečka a ještě k tomu sračka, tenhle film se nikomu nelíbil. Já prostě nikdy nevím, jak to správně skončit, víte?"
Ano, teď už víme.
