Babiš & spol. jdou zachraňovat média
Podnikatel Andrej Babiš razantně proniká na český mediální trh. Lidovým novinám svůj zájem vysvětlil kouzelnou větou: „Určitě se budu zajímat o média, aby mohla psát demokraticky.“
Z toho vyplývá, že média bez Babiše píší dvacet let od revoluce nedemokraticky a potřebují někoho moudrého, kdo je konečně přivede na správnou cestu.
Také z toho plyne, že právě Babiš je povolán rozeznat, kdo demokraticky nepíše. Potom ho za trest koupí a může dodat: „A teď budete psát pořádně, nebo uvidíte!“
Nedávno se tento podnikatel ptal jednoho novináře, kolik má jeho časopis redaktorů. Když se dozvěděl číslo, posměšně máchl rukou a kontroval: „Já jich mám sto šedesát!“, čímž myslel zaměstnance svého týdeníku 5+2 dny. Redakci tento dravý podnikatel nejspíš považuje za vojsko, jehož síla se jako ve válce měří počtem pěšáků.
Zejména z toho ovšem vyplývá, jak neblahé je spojení byznysu, politiky a médií v jedné osobě. Babiš, jeden z nejbohatších podnikatelů v Česku, založil politické hnutí ANO 2011 a chce se zúčastnit příštích parlamentních voleb. Zároveň financuje regionální týdeník 5+2 dny, který rozdává zdarma v miliónovém nákladu. Podal také oficiální nabídku na koupi mediální skupiny Centrum Holdings, jež provozuje zpravodajský server Aktuálně.cz. Kdo mu uvěří, že nechce prosazovat své obchodní a politické zájmy, nýbrž svobodně informovat?
Oligarchizace médií je už několik let na postupu. Se snižující se inzertní výnosností klesá jejich tržní cena a mnoho českých miliardářů v sobě objevuje svůj zájem o ně. Uhlobaron Zdeněk Bakala vydává Hospodářské noviny a Respekt. Kmotříček Jaromír Soukup, který už několikrát veřejně podporoval své koně v politice, ovládá Týden, Instinkt a Sedmičku.
Podnikatel František Savov vlastní vydavatelství Mladá fronta. Ocelář Chrenek Barrandov TV a firma J & T donedávna vlastnila televizi Z1.
Probudil se v těchto lidech nefalšovaný zájem o kultivaci mediálního světa? Všechno napovídá, že jejich vstup do médií je součástí strategických plánů, jak uspět v byznysu. Jinými slovy, oni nechtějí vydělávat na médiích, ale pouze obchodovat s jejich vlivem a prostřednictvím tohoto vlivu se dostat k opravdu velkým zakázkám a kontraktům.
Koncem devadesátých let bylo hitem varovat před rizikem vměšování vlastníků z německy mluvících zemí do obsahu. Dnes víme, že šlo o umělý poplach. Tito lidé totiž měli jediný zájem – vést podnikatelsky úspěšné noviny. Tento záměr šel se svobodou slova velmi dobře skloubit.
Namísto toho cílem českých oligarchů, kteří v poslední době skupují jeden titul za druhým, jsou peníze až na posledním místě. Na tom prvním je směňování vlivu s lidmi z politického a ekonomického světa. Se svobodou slova je tento přístup většinou ve střetu zájmů. Proto je oligarchizace českých médií hlavním rizikem současnosti.
Chápu Babišovo rozčarování, že o něm média nepíší tak, jak by chtěl. Kdyby byl opravdu demokrat, jak říká, měl by z toho mít radost. Nebo si příště někdo koupí jeho.
