David Rath: doktor Strach
David Rath, toho času zatím jediný poslanec ve vazbě, prý píše – podle svých slov – „politický thriller“. Vyjde v něm ze „skutečných událostí“. A v Lidovém domě teď na jeho knihu čeká osazenstvo se stejným napětím, jako fanoušci Umberta Eca čekají na poslední Mistrův román.
Pro média jsou nejlepší lidé, kteří jsou „bývalí“. Bývalí politici jsou zvláště vděční. O moc už usilovat nemohou, a navíc mají dost nevyřízených účtů. Jako politik Rath jistě chápe, že jeho přátelé ze soc. dem. nemohli udělat nic jiného než ho v pudu sebezáchovy hodit přes palubu. To ale neznamená, že by v něm nezůstala značná hořkost. Je pravděpodobné, že ví o různých podivných kšeftech dalších lidí. Jenomže oni si hodují v parlamentní jídelně a v malostranských restauracích a on má na cele rýži a zase rýži.
Bohuslav Sobotka Ratha označil za člověka, který je obviněn ze závažné trestné činnosti a má právo se jakkoli bránit, tedy i za cenu „lživých prohlášení nebo polopravd“. Podle Sobotky se to „dá samozřejmě lidsky pochopit, ale nic to nemění na tom, že financování sociální demokracie žádným způsobem nesouvisí s Rathovým případem“.
Sobotka ovšem nic jiného ani říci nemůže. Přece nevyleze před ten legendární oranžový papundekl na tiskovou konferenci, aby vyhlásil, že jeho strana je financována z podezřelých peněz. To by neudělal předseda žádné strany, pokud není sebevrah. To by museli pozřít známou románovou drogu Kallocain, po které všichni mluvili pravdu a nic než pravdu, což jim dost komplikovalo život.
Z politického hlediska je ale jedno, jestli si Rath všechno vymyslí, něco vymyslí, nebo dojde k senzačním odhalením. I kdyby si vymyslel všechno, něco stejně ulpí a volby se blíží. Sociální demokracie teď musí odvést pozornost, asi jako když letadlo vystřelí na klamný cíl, aby odvedlo stranou protiletadlovou střelu, která na něj míří. Ještě že je tu Vlasta Parkanová a letadla CASA. A hlavně jsou tu církevní restituce.
Jenže Parkanovou nechytili, jak chodí po ulici s krabicí od vína napěchovanou bankovkami. Není to tak divadelně dobré. Obraz hrabivé církve je lepší. Lid slyší na slovo miliardy. (Jen se lid nesmí dozvědět, že ono finanční odškodnění má pro stát ročně znamenat dvě promile rozpočtu, tedy dvě tisíciny, popřípadě že jde celkově o částku, která se v zemi vydá na důchody za dva měsíce a má se přitom vyplácet třicet let. To už by tak neznělo.)
Čistě psychologicky jedná Rath pochopitelně. Není příjemné být pod hladinou. Ten nevalný pocit se dá vylepšit jen tím, že se pod ní stáhne ještě co nejvíc dalších, aby se tam člověk necítil tak sám. Čeká nás nejspíš horký literární podzim. Pokud Paroubek něco píše, měl by vydání snad zatím odložit, aby nebyl zastíněn píšícím doktorem. To víte, Češi mají rádi literaturu a posvátnou úctu k doktorům. Snad by měl Lidový dům vyčlenit část prostředků na nákup celého vydání, a to ještě v tiskárně. Jenže to by Rath zbohatl a udělal by dotisk. Nemá to ta moderní levice jednoduché.
AUTOR JE REDAKTOREM MF DNES
Líbil se vám tento článek?
Nominujte Reflex.cz v kategorii Zpravodajství v anketě Křišťálová lupa.
