Lubomír Štrougal na Hrad!
Nechť se laskavý čtenář nebojí: nechci tím rovnou říci, že by se expremiér ČSSR měl stát novým českým prezidentem. Všechno hned vysvětlím.
Preference prezidentského kandidáta Miloše Zemana rychle stoupají: podle ppm factum research už dýchá na záda Janu Fischerovi. Není divu: Zeman je velmi výrazná osobnost s velkými ambicemi.
Své plány předestřel už v půli srpna: chtěl by se stát prezidentem-sjednotitelem. To je pozoruhodné: zatím jsme měli osvoboditele a obnovitele — napřed nás tedy jeden osvobodil, pak druhý obnovil – a Miloš Zeman jejich dílo dovrší, konečně budeme i sjednoceni (mám jakési mrazení, že už zase budu patřit k těm tradičním 0,88 %, které se sjednotit nepodaří).
Prezidentského kandidáta znepokojuje, že politici napravo i nalevo jsou považováni buď za zloděje, nebo za idioty, v některých případech za obojí současně. Úkolem prezidenta jako politika by mělo být tuhle situaci zlepšit. Nepochybně půjde osobním příkladem vstříc a hezké by bylo, kdyby se mu to pro začátek podařilo aspoň v jednom.
Pan Zeman vytvořil, jak se zdá, jakýsi neoficiální tandem s Václavem Klausem. Klaus dal před časem taktně najevo, že jeho prezidentské ambice jsou mu vysloveně po chuti. Vznikne snad něco jako zdokonalená opoziční smlouva? Oběma pánům se v posledních letech podařilo vytvořit si kruh spolupracovníků oddanějších, než bylo vedení jejich někdejších politických stran, které se jim nakonec odcizilo. Teď mají šanci těm stranám za to pořádně zavařit.
Václav Klaus žádá, aby se premiér Nečas zaručil, že v případě církevních restitucí nedojde k prolomení Benešových dekretů (není jasné, co bude za prolomení považováno a čím má premiér ručit, vzhledem k vášnivosti debaty nejspíš životem). U příležitosti zahájení školního roku vyzval žactvo, aby donutilo poslankyni Černochovou hlasovat proti zvýšení DPH.
Miloš Zeman má odedávna ještě smělejší představy: vzpomeňme jen, jak dal kdysi najevo přesvědčení, že se Ruská federace v dohledné době stane členem EU (nebo snad naopak?), a doporučil Izraeli, aby zamával s Palestinci podobně, jako jsme kdysi my zamávali se Sudeťáky.
Inspirace politickými názory Josefa Švejka z první kapitoly slavného románu je zjevná, pan Zeman je jen větší pragmatik. A pokračuje v tom i dnes: odvolání policejního prezidenta Lessyho podle něho bylo politickou chybou, vyvolává totiž podezření, že se tím má zabránit vyšetřování politicky citlivých kauz. O církevních restitucích by zase mělo být referendum (škoda, už se to nejspíš nestihne).
A do třetice: pokud bude zvolen prezidentem, učiní svým hlavním poradcem pro věci zemědělství doc. Ing. Františka Čubu, někdejšího předsedu JZD Slušovice. Pan Čuba totiž vynikl tím, že dokázal svobodně podnikat v době, kdy ostatní ještě nesměli.
A tu je třeba si přát, aby pan Zeman svou personální politiku dovedl do důsledků: zbývá obsadit mj. i post zcela podstatný, hradního kancléře: a tu se nabízí výše zmíněná osobnost Lubomíra Štrougala. Pan Štrougal má nejen zásluhy o to, že se hospodářství ČSSR hroutilo jen pomalu, ale vytvořil dokonce – mimo jiné — podmínky pro to, aby když už se všeobecně podnikat nesmí, to směl aspoň pan doc. Ing. Čuba.
Pokud by se pan Zeman k tomuto kroku zavázal, byl by to hezký důkaz tzv. barevného vidění (tj. nic není černobílé). A že v tuzemském barevném vidění převládá tradičně červená, není zase až tak moc překvapivé.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
