V ODS právě probíhá Sarajevo č. 3
Trochu neočekávaně se rozjel tvrdý atak na premiéra, vládu a současné vedení ODS. Na rozdíl od podobných situací v minulosti byl docela dobře připraven: proti „konsolidačnímu balíčku“ hodlá hlasovat šest poslanců strany, vede je Petr Tluchoř, kterého Nečas kdysi vypudil z funkce předsedy poslaneckého klubu. Vláda nemůže počítat ani s podporou exposlanců ODS Doktora a Béma a zjevně ani poslance Šťastného.
Sofistikovaně vypovědělo poslušnost i třetí koaliční uskupení, strana LIDEM: balíček podporuje, ale pokud by neprošel (neprojde stejně, hlasy LIDEM tu už nehrají žádnou roli), nepodpoří církevní restituce, protože výpadek v příjmech státního rozpočtu neumožní vyplácet finanční náhrady církvím. Neudělali tedy nic jiného, než že do „problému“, aby se to nepletlo, zahrnuli ještě církevní restituce.
Věci veřejné včera návrhy zjevně obstrukční povahy blokovaly jednání PS. Nedělaly to jistě proto, aby pomohly vládě v nouzi, nýbrž aby umožnily poslancům ODS vařit se ještě nějakou chvíli ve vlastní šťávě – třeba se k těm šesti sedmi přidá ještě někdo, rozklad klubu by mohl být dovršen.
O účasti prezidenta se dá samozřejmě jen spekulovat, jde to poměrně snadno. Podobně se ostatně angažoval i při pádu Topolánkovy vlády – a podobně se kdysi dávno angažoval i prezident Havel, při pádu jiné vlády, shodou okolností právě Klausovy. Zdá se, že prezident našeho státu má janusovskou dvojí tvář: na jedné straně filozof, otec národa a morální autorita, na druhé neobyčejně výkonný intrikán. Je mi líto, ale při vší úctě k TGM prototyp vytvořil za spolupráce dr. Beneše kdysi on.
Tak, jako pořádnému zemětřesení předchází série slabších otřesů, předznamenal dnešní mohutné tektonické dění před časem neúspěch primátora Svobody, Nečasova spojence v ODS, v případě bleskově odvolaného generálního ředitele DP Licha. A když už spekulujeme, nebylo náhodou poslední kapkou, jíž sklenice trpělivosti našeho Olympu přetekla, odvolání policejního prezidenta Lessyho, proti němuž prezident Klaus vehementně protestoval?
Nečasova vláda jeví se být v podobné situaci jako Topolánkova: nikdo ji nechce svrhnout (aspoň teď honem ne), ale ztratila možnost prosadit dvě podstatné věci: kromě konsolidačního balíčku i církevní restituce. Stojí proti ní jako kdysi proti té Topolánkově široká opozice, zahrnující opozici vnější i vnitřní (v ODS, a jak se zdá, i celou ministranu LIDEM), a zpoza hradního křoví vykukuje hlava pana prezidenta. A v zájmu celého tohoto uskupení je, aby v té situaci setrvala co nejdéle. V zimě může všechno vypadat úplně jinak.
Nečasovi teď nezbývá než spojit hlasování o balíčku s otázkou důvěry. Zákon musí ovšem podat znovu, a to hned, aby mohl být schválen do konce roku (váže se na něj rozpočet na příští rok).
Jsou tu dva problémy: široká protinečasovská fronta získá čas, během něhož bude vláda v podstatných věcech v defenzívě. V té době se odehrají regionální a senátní volby, kde vládní strany s nějakým oslnivým úspěchem počítat nemohou, a taky volební kongres ODS, do něhož se nynější Nečasův neúspěch i výsledky voleb nějak promítnou.
Za druhé, pokud pod hrozbou předčasných voleb přece jen projde balíček, vůbec to neznamená, že projdou taky církevní restituce. A jejich neúspěch bude pro vládu taky pohroma, i když se to na první pohled třeba nezdá.
Spojení balíčku s důvěrou je jediná věc, kterou premiér udělat může (lepší by bylo, kdyby to byl udělal hned, jenže asi to nešlo, vypadalo by to nepřiměřeně). Pokud ovšem Nečas teď couvne a pokusí se o nějaký kompromis, bude to kompromis mnichovské povahy: vyjde vstříc svým úhlavním nepřátelům, opustí své spojence a nakonec stejně přijde o všechno.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
