Okolo virtuálního Šišatého stolu
Horké léto předalo štafetu babímu a tak jako dosud ještě nikdy i letos nastal čas pro tradiční první Šišatý stůl, jehož virtuálními hosty byli tentokrát věhlasní kritici, dosud neobjevení literáti, autoři nejlepších komentářů, a především odvážlivci, kteří se nebáli říci světu naplno svůj názor. Takových lidí si já jako občan i jako Pavel Beneš vážím a je mi nehmotnou ctí podržet jim u tohoto stolu štokrle a před nadrženými ústy mikrofon.
Diskuze se odehrávala v klidu a bez emocí, jak už to mezi inteligentními lidmi chodí. Sestřih toho nejlepšího, co zpoza stolní desky zaznělo, je v původním autorském znění, abych nemusel čelit nařčení ze zkreslování myšlenek.
Diskusi neformálně otevřel Cyril K. lakonickou otázkou: „Docela ulet, coz?“
„Jako nějak jsem nepochopil myšlenku. Je to skoro jako příspěvek v libovolné diskusi na netu => Vzbuzuje u mě pocit wtf,“ zareagoval kibic ze Společnosti Tony N. a Ondra J. z Jihočeské univerzity si přisadil dřív, než jsem stihl tento text dopsat:
„Pane Beneši, tento článek považuji za naprostou mentální onanii. Zkuste navštívit knihovnu, vzít si do ruky nějakou z knih o českém jazyce a možná pochopíte, že je vše jasně dáno.“
Chtěl jsem mu vyjít vstříc, ale téměř kompletní dílo Václava Laciny a Pavla Eisnera pomáhá držet můj stůl rovně a ve Čmejrkové Češtině, jak ji známe i neznáme, jsem se o dáně ne a ne cokoli dočíst. Jeden z autorů nejlepších komentářů, Roman F., už to nevydržel: „Takový shit ani zadarmo, kdybych se teď opil do němoty napsal bych lepší škvár. Autor musel být po frontální lobotomii kterou někdo pěkne zpackal …“
Plzeňák Matthias C. se naivně zeptal: „CO je to za blábol???“ a naběhl si tak na smeč od Filipa M. z Czech Technical University in Prague: „Štrašně hloupý, obzvlášť ty rádoby vtipný vysvětlivky. zajímalo by mě jak dlouho nad takovou blbostí dokázal autor sedět ... tento článek je další z mnoha, které mě jen utvrzují v tom, že kvalita reflexu je tu tam ... o výlevech JXD ani nemluvě …“
Jiří S., který pracuje ve společnosti Mechanika Praha, smutně pronesl: „Článek je blábol.Děs a běs.“ Alžběta rozpačitě přikývla: „Tak tento článek mě přinejmenším … neobohatil.“
Jakub B. F. ze společnosti Velvet international s.r.o. se zamyslel: „A upřímě ... nemyslím si, že by apple chtěl spáchat iphonovou sebevraždu a udělal ‚Véčko‘. Stejně jako já bych při čurání nechtěl neudělat ‚Xko‘.“
Roman F. zareagoval naplno, když zauvažoval, „co je to za pitomost, najděte si pořádnou práci ať nemáte čas vymýšlet podobný nesmysly, až tu bude tak tu bude …“.
Znojemská autorka nejlepších komentářů Dagmar H. se „teda ani nezasmála a hlavně jsem to ani nedočetla ... to prostě nešlo ...“ a Ľubica L. ji doplnila myšlenkou, že „čtenáři jsou jaksi zbyteční, ráda bych to pochopila, přiznávám, nemám na to ...“.
Ze vzdáleného konce stolu vykřikl Edgar S. „zak 4. tridy na piku“ a zase zmizel za hranou.
Když nato Sebastian V. ze Západočeské univerzity v Plzni vyhrkl své „težka sračka“, Mirek P. nechápavě zavedl řeč jinam: „Co to je za blekotání o ničem?“ Jeho kolega ze sekce autorů nejlepších komentářů Petr H. se ke mně obrátil se slovy: „A co se z toho takhle ‚posrat‘, pane Beneš? To není totéž co potrat či návrat. Někdo volí i variantu ‚obsrat‘. To myslím jako z toho, co jste laskavě vyblábolil, deset let po autorovi, jistém Nekudovi. Nevykrádáte trochu cizí myšlénky? Já si mnohé pamatuji,“ nadechl se a zahřímal: „Já nejsem jako voliči !!“
Martin V., rovněž autor nejlepších komentářů ve společnosti MVA, byl smířlivější: „Myšlenka nikoli špatná, ale otřepaná, sloh zoufale nezajímavý ... Ve třetině to začne nudit a od počátku poslední třetiny směrem dolů jsem už četl jen každou druhou řádku ... Říkám si,“ zamyslel se, „že bych do Reflexu taky klidně mohl něco napsat, dají se tím vydělávat peníze?"
Chtěl jsem opáčit, že by mohl, že mu v tom snad nic nebrání, ale předběhl mě autor nejlepších komentářů Kuba U. se vzpomínkou, „jak kdysi čítal poměrně zajímavý společenský časopis. Tyhle stránky s ním už ale opravdu nemají vůbec nic společného …“
Na to se nedá říct skoro nic. Snad jen to, že v počátcích toho zajímavého společenského časopisu jsem v něm pár let pracoval a nejmoudřejší z moudrých nám spílali, jak blbě to děláme.
Proto taky ten šišatý stůl – není to furt dokola totéž a nikdy nesedíte na kraji.
