Petr Nečas by měl dát čínskou lekci ODS. Nebo po čínsku zmizet
Takže premiér a šéf ODS Petr Nečas se zamyslel na brněnském strojírenském veletrhu a pochroumal se mu strojek v hlavě. Načež nás všechny uřvaně zalil strašidelnou lekcí z blahodárnosti čínské demokracie v Tibetu. Proč ne, chudák dalajláma vždycky koukal nějak divně, řekněme jako pravděpodobný polofeudální teokrat s autokratickými sklony?
Velký obránce demokratických konzervativních hodnot Nečas by každopádně nejlépe udělal, kdyby dal lekci čínské demokracie vlastní partaji. Protože nikdo není v potírání politické korupce, jíž je ODS - šéfovaná kmotry či Janou Nagyovou - výkladní skříní, tak efektivní i efektní jako právě čínská demokratická komunistická strana. Ostatně být ODS čínskými komunisty, než základnu by měla početnější společný partajní hřbitov.
Soudruzi z Pekingu to vymysleli zhruba takhle: ví se o vás, že jste slabý článek jako třeba Patrik Oulický, takže jste si trochu víc ujeli na veřejných penězích? Ano, máme sice kapitalismus, ale co je moc, je fakt moc?
Žádný problém! Jednou večer vám doma zazvoní telefon a méně vřelý hlas na druhém konci vám oznámí, že vás auto s šoférem vyzvedne za hodinu. A pak už vás buď nikdo nikdy neuvidí, nebo až u soudu, když vám předčítají rozsudek smrti za korupci.
Nevím, proč v Nečasovi náhle vzplála láska k čínské demokracii. Snad to má něco společného s jeho svazáckým mládím: i svazáci totiž byli – coby mladý předvoj komunistů – rození demokrati spoléhající se na demokratickou většinu. Když jste například ve třídě byli jedinými nesvazáky, dokázali vám pomoct. Například od doporučení na vysokou školu.
Jen Bůh a Nagyová vědí, co, kde a proč poslední dobou premiéra tak šeredně skříplo, že skoro každé jeho nedávné veřejné vystoupení budí buď lítost, nebo děs – případně obojí. Jestli však až nyní pochopil, že nemá na to, aby ODS vyčistil, jak kdysi slíbil, když ho před sebe po pádu Mirka Topolánka strčil Ivan Langer, měl by si vzít z čínské demokracie druhou lekci: zmizet v tichosti sám.
