Petře Nečasi, pozor! Za zády premiéra roste nová hvězda ODS
Martin Kuba se vynořil na politické předscéně poté, co tam byl za pomoci Petra Nečase katapultován z jihočeského regionu. Jeho vzestup byl zřejmě jedním z plodů Nečasovy politiky manévrování a vyvažování. Teď o sobě nová osobnost v čelných řadách strany dává poměrně hlasitě vědět – posledním zajímavým vystoupením byl rozhovor, který poskytl sobotní MF Dnes.
Pan Kuba má solidní ambice: nechce sice kandidovat proti Petru Nečasovi na funkci předsedy (kdyby to nebylo proti němu, tj. v třeba v případě, že by Nečas neuspěl, bylo by to ovšem nejspíš něco jiného). Do té doby by rád byl prvním místopředsedou, v horším případě i místopředsedou takříkajíc prostým.
Podle pana Kuby není chyba v první řadě v Nečasovi, ale ve vedení strany, v grémiu. Úkolem grémia mělo a má být pracovat s členskou základnou, nést politické ideály a krýt předsedovi záda tak, aby nemusel být nositelem všech, i těch nepříjemných témat.
Pan Kuba má ovšem zásadní výhrady nejen ke grémiu, ale i k ODS jako takové: strana neprezentuje dlouhodobé programové vize, „naše ideály, se kterými do toho jdeme“. (Tak se např. stává, že to vypadá, jako by jenom ustupovala TOP 09.)
Má dokonce výhrady (tedy některé) i k tzv. rebelům: přesněji řečeno nerozumí si s nimi v odmítání zvýšené sazby DPH.
Výhrady zato nemá k Václavu Klausovi: „Já považuji Václava Klause za skutečně jednu z velkých postav české politiky… České republice by prospělo, kdyby takových politiků schopných prezentovat své odvážné názory bylo víc.“ Atd.
Pan Kuba se stal předmětem jakési kritiky za své údajně hlubší vztahy s místostarostou z Hluboké Pavlem Dlouhým a za svou podporu velké koalici v Jihomoravském kraji. Jenže, jak vzápětí vyplyne, ani s ideály se to nesmí přehánět: „Politika pro obyčejné lidi ztrácí smysl, má-li být jen vyhroceným střetem idejí v Parlamentu. Neseme přece reálnou odpovědnost za svět, ve kterém žijeme…“
Úlohou vedení je tedy krýt předsedovi záda. S lidmi, kteří kryjí svému předsedovi (případně tajemníkovi a vůbec nadřízenému) záda, bývá občas problém. Staří lidé se rádi vracejí ke vzpomínkám na dobu svého mládí, učiním tak i já: tane mi na mysli podzim 1968: každý se zaklínal ideály pražského jara a věrností dubčekovskému vedení strany. Vhodným pretendentem pro nové poměry se v této situaci neukázal být ani Biľak, ani Indra, ani Švestka (učinili se sami nevhodnými předtím v srpnu), ale dr. Gustáv Husák, který si šikovně (už předtím) vytvořil image reformátora a obrozence. Kryl Dubčekovi záda a činil tak s takovou vehemencí, až se nakonec ocitl na Hradčanech, kdežto Dubček kdesi na lesní správě.
Být panem Nečasem, dával bych si pozor na ty, co mu chtějí krýt záda.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
