Za co může stát v methanolové epidemii
Jak je možné, že ministr zdravotnictví podléhá hysterii, užívá silných slov a ještě vyhlásí prohibici na silnější dávky etanolu, jen proto, že nějaké mafii v pančovatelském podzemí ujela ruka a na otravu zemřeli lidé?
Nestačilo by, aby stát varoval před levnými butylkami a rozlévaným alkoholem, zavřel stánky, pohrozil putykám a pustil policejní vlčáky do podsvětí, které je jistě více méně zmapované, a hlavně požádal ministra vnitra, aby uklidnil veřejnost, protože od nezemřelých přiotrávených konzumentů vede přímá stopa k distributorům. Tohle přece není zdravotní problém.
Proč tedy vládní cirkus, exhibice a dočasná prohibice na kvalitní tvrdé importované a exportované solidní značky? Otrávil se snad někdy někdo drahou značkou? Bohužel jsme si zvykli, že vlády, lékaři, hasiči, policie a všechny veřejné služby, prostě stát, za všechno zodpovídají. Z nehod, neštěstí, zločinu i přírodních katastrof se stalo zanedbání, jako by na všechno existovala prevence a systém. Přiživila se na methanolové „epidemii“ okamžitě i opozice a obvinila vládu z importu metanolu a nedostatečné kontroly. Absurdní!
Každá prevence či kontrola je nedostatečná, jinak by za každým člověkem musel stát policajt. A kdo by pak stál za policajtem? Zločin byl a bude, ať děláme, co děláme, můžeme jej represí jen o něco snížit. Za určitou hranicí se teror dokonce ani nevyplácí. Existuje sice prostor pro zlepšení a každá krize vede k diskusi i k příležitosti, ale kde fungují lidé, lze zlepšovat jen málo. Za jistou hranicí škodí represe víc než dobře uvážená nečinnost.
Ve svobodné společnosti, ručí lidé za sebe. Kdo pije svinstvo riskuje. Nechtějme po státu, aby všechno kontroloval, hlídal a za všechno ručil. Zvykněme si, že existuje něco jako smůla, osud, tragédie a nehledejme za vším viníka!
Dobrého stát zmůže málo, škodit hodně. Dlouhodobá prohibice, jak známo z dějin, byla katastrofa téměř přírodních rozměrů, zločin všech zločinů. To ona nám vyjevila princip, kdy stát škodí absolutně. A dnes se navzdory poučení i my nacházíme v situaci takové, řekněme, čtvrt prohibici. Příliš vysokým zdaněním alkoholu oslabujeme zákony a zvyšujeme náklady represe. To snaha vykořenit kořalku utěšitelku a sbližovatelku je příčinou dnešního neštěstí.
Češi nemají bezalkoholové náboženství ani skandinávský předsudek. Panák a cigareta jsou radostí chudých, zvláště teď, kdy je budoucnost v nedohlednu. Stačilo by, kdyby stát daně snížil na polovinu a celý problém podsvětí i represe okamžitě zmizí. To ovšem vládnoucí třídu ani nenapadne.
