Demiurg na Hradě aneb Konspirace frustrovaného spisovatele
Kam jsme došli, že nám všechno připadá absurdní. A aby toho nebylo málo, kdysi kultivovaný a čtený autor přichystal na Vánoce prý román (!), jak vstávaje lehaje s prezidentem a jeho poradci, sám neviditelný, na vlastní uši slyší a na vlastní oči vidí komploty hradního černokněžníka a jeho spiklenců.
Těžko uvěřit, že se i učitel tvůrčího psaní vmanévroval do tak absurdní situace. Přece ví, že literární text, i kdyby šlo o pohádku, musí být uvěřitelný, konspirační teorie nestačí, toť čtení otrava. A teď zničehonic ten jeho nenáviděný demiurg vetoval slabé vládě důchodový zákon, který už předem zašel na úbytě, když se hodlají přihlásit maximálně čtyři procenta lidí.
Mírná reforma v mezích ubohých, slavná svými 3+2 procentními body v absurdním světě fungovat nemohla. Stát pustí tři z našich odvodů a my (pokud je nám pod 35) přidáme dvě procentíčka z hrubého platu do nového fondu. Proč nového, krom majitelů fondů, nikdo neví.
Je chvályhodné, že vláda straší mladou hloupou populaci, aby šetřila na penzi a odvykala spoléhat na bankrotující přebujelý stát. A kvůli tomu podle mystifikátora financministra musel stát razantně zvýšit přidané „solidární“ daně všem (40 %). Na záchranu státní správy? Jenomže skeptický lid český novým fondům nevěřil, utekl, začal šetřit jinde, hospodářství uvedl do recese a daně znovu nahoru, aby byl po zásluze za spořivost potrestán a recese (i státní deficit) se prohloubila.
A co na to financministr? „Nebojte se reforem a vyšší DPH! Prožrali jsem to, proflákali. Zlaté časy v Evropě skončily.“ Zlatá slova, ale kdo to prožral, kdo proflákal – my? Je legitimní vybírat víc daní, podpořil jej známý ekonom. Není, pane Sedláčku, není. Jako ekonom byste měl vědět, že všechno v ekonomii je věc míry. A nadmíru, nejen alkoholu, všechno zhoubné. Proto i daňové výnosy státu klesají.
Je správné, že chce vláda šetřit, ale měla by na sobě a doma, na státní správě. Kdykoli vyjedu do města, běhají okolo mě houfy strážníků, kteří si pletou berně s pokutou. Úřady se roztahují v palácích a hospodářství ztrácí miliony hodin proseděných v úřadech, kam by vůbec nikdo nikdy neměl ani páchnout. Na ministerstvech 500 odborových ředitelů. Sekčních šéfů měla 22 o dost větší republika v roce 1938. A vládní investice? Předražený beton. Podívejte se do Irska nebo na Balt, jak se likvidují počty a platy státních úředníků, a neberte si příklad z Řecka a Španělska, ať víme, kam chceme patřit.
A nedivme se, že se lidé diví, nechápavě hlavou kroutí, konspirace vymýšlejí, sprostě nadávají, státem i politiky pohrdají. A česká inteligence, místo aby měla jasno, jim tak jako nejmenovaný frustrovaný spisovatel ještě sekunduje a za všechno viní demiurga na Hradě.
