Zmírnění prohibice: po metanolu zbývá hořká pachuť
Ministr Heger dnes zmírnil částečnou prohibici. Přestala se vztahovat nejprve na alkohol nově vyrobený a opatřený novými kolky a na okolkovaný alkohol vyrobený do konce loňského roku. Lihoviny vyrobené letos se budou smět prodávat, pokud bude doložen původ lihu, jejž obsahují (musí se tak stát do dvou měsíců). Obsah načaté láhve bude nutné až na výjimky, jež budou otestovány, zničit.
Aféra vypukla 6. září (první mrtví). Čtrnáctého září, tedy devátý den „poté“, vláda vyhlásila „prohibici“. Zmírňuje ji dnes, tedy po 13 dnech. Policie přišla na stopu jedovatého metanolu, zajistila dva zatím údajné hlavní pachatele pohromy koncem minulého týdne a oznámila to oficiálně v pondělí, po osmnácti dnech od počátku pohromy.
Ta bilance není zase pro vládu a policii až tak neuspokojivá. Policie i vláda konaly rychle a vláda udělala jen to, co bylo třeba. Uznala to koneckonců i opozice, přesněji řečeno ČSSD. Je tedy možné říci, že i ČSSD dala po počáteční chuti využít mrtvých ke zvýšení vlastních preferencí najevo vědomí, že v tuto chvíli je hlavní, aby se celý případ co nejrychleji a nejefektivněji uzavřel, preference přijdou na řadu až poté. Snad tu přece jen pořád existují nějaké trosky společného zájmu o stát. Kdo ovšem projevil nezlomnou chuť vozit se i nadále po vládě a koalici, byl prezident Klaus. Je dobré si to zapamatovat.
Chválu politiky, zejména vládní, ani chválu policie není nikdy radno nepřehánět. Jsou tu jakési mouchy a resty. Vláda se z pochopitelných důvodů, leč neúspěšně pokusila nezahrnout do prohibice i export. EU jí to rovněž z pochopitelných důvodů rázně zatrhla a zůstala tu jakási pachuť ostudy. Dále: někde (neví se kde) se schovává až třicet tisíc lahví smrtelně jedovaté kořalky. Kdyby se jen maličká část z nich dostala ke spotřebiteli, bude mít ovšem vláda velikánský problém: vida, jaké se tu skrývá pokušení.
Zvlášť když jsou tu ještě navíc i ti, kdo investovali peníze do alkoholu pochybného původu (jen část z něho je jedovatá) a rádi by dostali své peníze zpátky. Podle MfD se někteří hospodští údajně nechali slyšet, že žádné doklady o původu alkoholu shánět nebudou a jednoduše všechno přelijí do lahví s novými kolky. Tu je třeba konstatovat, že v zemi, kde by počet čuňat ve společnosti (nějaké se vždycky najde) přerostl únosnou míru, bude jakákoli kontrola neúčinnou, protože zasaženy epidemií čuňáctví budou i kontrolní orgány.
Také další připravovaná opatření (zavedení spotřební daně na metanol, zvýšení ceny lihovin, výrazné omezení pro použití metanolu v čisticích prostředcích) budou málo účinná tam, kde společnost je příliš rozchlastaná a počet čuňat příliš velký.
A konečně: nyní tedy už nejspíš víme, kudy se dostal metanol do nelegální sítě výroby a distribuce lihovin. Mluví se o dvou patlalech, kteří to všechno spískali (připadá mi to jako nestydatá bagatelizace, zabili 25 lidí a slušný počet dalších zmrzačili). Síť jistě utrpěla trhliny, ale existuje dál včetně pomyslných trychtýřů, jimiž se do ní dá svinstvo znovu nalít.
Případ metanol, ač se to dětem čistého živého z oboru lidských práv nebude zdát, se poněkud podobá případu Vítkov. Ani jedni, ani druzí pachatelé nechtěli výslovně vraždit. Bylo jim jen jedno, zda případně někoho zabijí.
Možná jedni i druzí doufali, že se to „nějak zneutralizuje“. Jedni to dělali z důvodů tak říkajíc ideových, druzí z důvodů sociálních: měli miliónové dluhy a potřebovali je zaplatit. Já, sociálně potřebný, mohu si dovolit tu tam někoho malinko omezit v jeho zdraví, těm na zdraví bohatým toho trošku vzít a sobě chudému dát, co tak nutně potřebuji. Jen to s tím braním trošku přehnali.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
