Jakýpak atentát!
Bezprostředně po ataku Pavla Vondrouše se ještě zdálo, že prezident celou věc bere s rezervou. Podle médií mluvil o tom, že by dotyčný zasloužil pár facek. Teď už je najednou všechno jinak.
A když jsem včera viděl v ČT zachmuřenou tvář prezidentova tajemníka Jakla a poslouchal, co říká, dostal jsem strach: nebude se nakonec stíhat i „schvalování atentátu na Václava Klause“? (Upřímně řečeno, neslyšel jsem zatím nikoho soudného, kdo by projevil sympatie k nejapné a nezodpovědné exhibici pana Vondrouše).
Klaus útočí na „média“ a „pisálky“, co rozeštvávají veřejnost. Škoda že nebyl adresný, třeba na to ještě dojde. Snaží se využít toho, co se stalo, k dalšímu útoku na „médiokracii“, která spolu se „soudcokracií“ ruší klid politiků, jejž tak potřebují k tvořivé práci. Se soudcokracií i médiokracií si už do značné míry poradil Vladimir Putin, není asi náhoda, že má Klausovy sympatie. Sám Klaus svým postojem k médiím naštěstí trochu připomíná spíš svého dávného předchůdce v úřadě, Antonína Novotného. Zatím.
Mělo by se především správně pojmenovat, co se vlastně stalo. Mluvit o atentátu je hysterické přehánění. Tím nemá být řečeno, že to, co provedl pan Vondrouš, by nebylo svým způsobem nebezpečné: pokud mu to jen tak projde, může se záhy stát střílení airsoftovou pistolí po politicích oblíbeným koníčkem divočejších nátur mezi námi. A taky může leckdo přejít k „tvrdším“ prostředkům. Proto by měl být pan Vondrouš potrestán: ani o fous míň, ale především taky ani o fous víc, než si zaslouží.
Taky jistě nešlo o cílený útok na osobu Václava Klause. Pan Vondrouš si chtěl prostě střelit na známého politika a měl štěstí jako myslivec, kterému zrovna přijde do rány nádherný šestnácterák.
Klaus má ovšem pravdu, společnost je rozeštvávaná. Je třeba zároveň konstatovat, že česká společnost je morálně devastovaná a ráda se rozeštvávat dá. Vinu na tom má kdekdo, jsou ovšem viníci menší a větší. V této souvislosti bych rád upozornil na krajně nezodpovědnou politiku dnešní opozice, lidí, jako např. předseda ČSSD Sobotka či místopředseda Zaorálek, a na to, co provozují odboroví předáci, např. pp. Zavadil a Dufek, kteří sociální demokracii podporují.
Snaží se co nejvíc lidí co nejvíc rozlítit tak, aby je ten všeobecný vztek pak vynesl co nejvýš na politické výsluní. Přitom je zjevné, že nemají otěže v rukou, že se jim to, co rozehrávají, může velmi snadno úplně vymknout z rukou a vítr pak bude foukat do plachet jiným – zrovna třeba Václavu Klausovi. Je to přinejmenším nezodpovědné.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
