PIN ke kreditní kartě je cosi mystického. Myslíte si, že ten váš je bezpečný?
Byla to jedna z těch šokujících zpráv, které se čas od času objeví na webu. „Pozor, unikl seznam PIN všech platebních karet na světě. Podívejte se, jestli na něm najdete i ten váš. A pokud ano, kartu si neprodleně zablokujte.“ Když jste klikli na příslušný odkaz, našli jste dlouhý seznam začínající čísly 000, 0001, 0002 ... a končící 9998, 9999.
Dobrý vtípek, skoro bych věřil, že se našli lidé, kteří rozčileně kontaktovali své banky. Nemůžu si pomoct, shledávám na PIN k platebním kartám cosi mystického. Jako kdyby měl moderní člověk v těch čtyřech číslicích zaklet celý svůj majetek, a tím pádem vlastně i celou existenci.
A proč se vlastně PIN skládá jen ze čtyř číslic? Nebylo by bezpečnější, kdyby měli případní hackeři k dispozici víc než 10 000 kombinací? Možná ano. Vynálezce bankomatu John Shepherd-Barron chtěl prý původně PIN se šesti číslicemi, protože mu psychologové řekli, že to je délka, kterou si většina lidí ještě dokáže bezpečně zapamatovat. Ke čtyřmístnému PIN ho nakonec přemluvila manželka.
A zaplaťpánbůh za to, ani otec bankomatu nemohl v roce 1967 tušit, kolik karet budeme o čtyři desítky let později v peněženkách nosit. A to je další zajímavá otázka. Měníte si na svých kartách PIN, jejž vám přidělila banka? A pokud ano, nastavujete si na všech kartách jeden PIN, anebo máte pro každou jiný? Dokážete si je zapamatovat? Pokud ne, jak si je poznamenáváte?
Například jeden můj kamarád si je ukládá do paměti mobilního telefonu jako fiktivní telefonní čísla literárních postav. Když jsme to probírali naposled, byl PIN k jeho kartě první polovinou telefonního čísla jistého Holdena Cauldfielda. Kdo dával pozor na hodinách literatury, tak si pamatuje, že je to hlavní postava Salingerova Kdo chytá v žitě. Firma Data Genetics analyzovala skoro tři a půl miliónu PIN bankovních karet, což je poměrně slušně velký vzorek. Chtěla zjistit, které kombinace jsou nejčastější, a které naopak nejméně časté. Výsledek? Vlastně nijak zvlášť překvapivý.
S přehledem vede 1234, což je podobné, jako když si někdo nastaví přístupové heslo do počítače jako „heslo“. Co je ovšem překvapivé, je četnost tohoto PIN. Víc než deset procent! Až najdete bankovní kartu a budete ve zločinecké náladě, rozhodně tohle heslo vyzkoušejte.
A než se karta zablokuje, zkuste ještě 1111 a 0000, případně 1212 a 7777 (záleží na tom, kolik vám dá bankomat pokusů). Každopádně budete mít téměř pětinovou šanci, že se dostanete k nějakým penězům. Kompletní analýzu si můžete prohlédnout zde. Musím říct, že je to pozoruhodné čtení. Trošku rébus (proč je zrovna TOHLE číslo mezi populárními?) a trošku okno do duše.
Lze pochopit, proč jsou mezi lidmi oblíbené nedávné letopočty (jako 2000, 2001 nebo 1984), proč se dobře umístilo 6969 (ano, i já v tom vidím sexuální orgie) či 0007 (tenhle PIN můžete protřepat, ale prosím nemíchat!), a s nápovědou jsem přišel na to, proč si tak dobře vede poměrně komplikované 2580 (nápověda: až budete u bankomatu, podívejte se na prostřední sloupec tlačítek). Absolutně však nechápu, proč poslední pozice zaujaly PIN 8093 a 8086 (zcela poslední). Zrovna 8086 se mi zdá jako takový milý, hezky zapamatovatelný PIN!
Mimochodem, v poště mi nedávno přistál i průzkum původem českého výrobce antiviru AVG, v němž se obyvatel Česka ptali, čeho se v moderním světě nejvíc obávají. S absolutním přehledem (43 procent) zvítězila právě krádež PIN a zneužití karty. Až s velkým odstupem jsou banality typu „vykradení bytu“ (29 procent) a „přepadení na ulici“ (28 procent). ProPINakrále, taky vás to šokuje?
http://twitter.com/cermak
