Slovník Václava Klause: demokracie, mediokracie, soudcokracie
Prezident Václav Klaus poskytl v sobotu rozsáhlý rozhovor Lidovým novinám. Zopakoval v souvislosti s tzv. chrastavským atentátem své výhrady k „pisálkům“, k tomu, co se objevuje v médiích (samozřejmě některých), a ostře se ohradil proti obviňování z „kremlofilie“.
(Rozhovor si můžete přečíst na oficiálním webu Václava Klause)
Tím se znovu aktualizovala otázka „mediokracie“, kterou zároveň se „soudcokracií“ prezident už dlouho a vášnivě kritizuje.
To, co mu zjevně tane na mysli, je představa pro výkonného politika svádivá, a zejména pragmatická: jak učinit výkon vládnutí v demokratické společnosti účinnějším a zároveň jednodušším. Třeba zdůraznit, že není v dějinách moderní české politiky prvním takovým novátorem.
Průkopníkem podobných snah byl jeho dávný předchůdce v úřadě, dr. Edvard Beneš. Václav Klaus se ho, jak kdysi řekl, vždycky silně zastával. Nikdy na něho ovšem výslovně nenavazoval, myslím, že by to ani nešlo: nevěnoval četbě jeho děl jistě ani zdaleka takovou pozornost jako např. Miltonu Friedmanovi.
Beneš přišel před válkou, během války a těsně po ní s koncepcí nové, „humanitní demokracie“. Dosavadní formální, buržoazní demokracie měla být obohacena o sociální aspekt a způsob vládnutí v demokracii měl být učiněn efektivnějším.
Provedená zjednodušení byla velmi výrazná: politických stran bylo příliš mnoho, proto byly některé (včetně té největší) zakázány. Taky obyvatelstva bylo moc a příliš pestrého, proto byla část vyhnána. V tomto procesu vznikla během doby (v únoru 1948) demokracie tak jednoduchá a efektivní, že už se obešla i bez dr. Beneše.
Je slušné zdůraznit, že Beneš byl vzhledem k okolnostem pod silným mocenským tlakem zvenčí.
Taky Klausovi jde o jednoduchou a efektivní demokracii. Kritika soudcokracie a mediokracie přitom samozřejmě neznamená, že by se měla média zakázat a soudy zrušit, jen že se má nějak znovu definovat prostor, v němž se pohybují.
Originálním politickým novátorům se ovšem občas stává, že vymyslí něco, co už dávno existovalo. Tak například Karel Marx vytvořil vizi nové a nejsvobodnější společnosti tak naléhavou, že skoro o století prodloužila život ruského samoděržaví, jehož ideologii vdechla nový život. A podobně představa nové, efektivní demokracie, v níž jsou mediokracii náležitě přistřižena křidýlka a soudní moci vymezeno přesné odsud až potud, se už v poměrně velké míře podařilo realizovat, a to v Putinově Rusku.
Chtěl bych v téhle souvislosti zdůraznit, že Klaus nikdy nijak nedal najevo, že by chtěl na Putina výslovně navazovat. Jeho sympatie jsou, stejně jako v případě prezidenta Beneše, čistě platonické. Myslím, že se dají pochopit.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
