Marek Dalík prý chtěl uletět v letadle banky J&T. Hlavně ale nebyl žádný lobbista
Policie zatkla Marka Dalíka i proto, že se bála, aby nezmizel ze země. Za prvé se totiž v Česku zbavil téměř všeho mnohamiliónového majetku a za druhé měl údajně na tento týden zamluvený let soukromým letadlem u firmy ABS Jets, vlastněné bankou J&T. Ta na dotaz Reflexu pouze řekla, že se ke své soukromé klientele nevyjadřuje.
Není žádné tajemství, že se Dalík, stejně jako expremiér a bývalý šéf ODS Mirek Topolánek, s bankou J&T – mimochodem několikrát dohlíženou ČNB – měli odjakživa velmi rádi. Nebo jinak: vzájemně se „uměli“. Například Topolánek, jemuž Dalík zcela ovládl i osobní život, včetně žen, dostal za své výjimečné politické služby hezký důchod coby šéf dozorčí rady Elektrárny Opatovice, vlastněné holdingem EPH. Ten částečně patří právě bance J&T.
A stejná banka figurovala i v koupi vily v toskánském Monte Argentariu, kde se v létě 2009 zcela náhodou sešly u moře politické i lobbistické špičky, aby se u slušného jídla a vína domluvily, co komu v Česku vlastně patří. Dalík si pak vilu pouze „pronajal“, ostatně jako většinu života.
Pro českou politiku to byl velmi příznačný džob. Můžete klidně ukrást miliardu, jenže jak si ji užít? Trápí vás totiž dvojí problém: za prvé máte několikanásobně víc peněz, než jste kdy oficiálně vydělali. A za druhé vám doma leží hromada hotovosti, za niž si dnes nekoupíte ani dacii. Česko přece jen není Rusko a s igelitkami to u nás naposled uměl Stanislav Gross. A i jeho manželka musela nosit falešné kožichy!
Tuzemští machři vykrádající stát to řeší dvojím způsobem: za prvé si do spřízněné banky ukládají maximálně částky, jež banka nemusí hlásit. A za druhé kromě spodního prádla, několika mobilů a pocitu dobře vykonané práce nikdy nic nevlastní. Chcete jachtu? Za vaše peníze ji koupí někdo jiný – klidně i banka – a vy si ji pak pouze pronajímáte. Takže každoročně klidně daníte pár miliónů.
S Dalíkem je to navíc trochu ironie. On sám poslední dobou vypouštěl zhrzená slova o tom, že jsme mu za jeho práci nevděční a že zřejmě odejde do ciziny. Lidé, kteří jej dobře znají, říkají, že to myslel vážně. Prostě podlehl kultu vlastní osobnosti, v politice dost rozšířené chorobě. Načež mu policie dokázala, že si jeho práce naopak vážíme a že ho chceme doma. Svým způsobem tedy jde o happy end.
Největším nedorozuměním ohledně Dalíkovy činnosti ovšem je nazývat ho – podobně jako třeba Romana Janouška — lobbistou, jak jsme si v Česku zvykli říkat zlodějům. Dalík žádným lobbistou nebyl, tedy nepovažujeme-li se stále za Východ, kde premiéry a prezidenty vždy doprovází smečka lumpů.
V civilizovaném světě mají lobbisté oficiální firmy, a když se účastní politicko-obchodních transakcí, berou si obvykle poměrnou provizi z objemu obchodu; někdy je firmy usilující o veřejné zakázky platí i měsíčně. Lobbistické firmy pak vše zdaní, takže si jejich majitelé mohou luxusní auta, jachty, vily i blondýnky koupit, a ne si je lacině pronajímat.
