Podzim, sezóna honů na korupčníky
Rozuměj údajné. Tím chci říci, že jde o dosud neuzavřené případy, zatím nebyl nikdo pravomocně shledán vinným a jde často o obvinění, jež přímo korupci neznamenají. Obvinění jsou ovšem tentokrát větší či velké ryby, to je novum.
Letos je sezóna poprvé opravdu vydatná a začala s předstihem: na počátku bylo v půli května efektní zadržení exhejtmana Ratha s krabicí plnou peněz. Po měsíci byla obviněna a sněmovnou vydána k trestnímu stíhání její místopředsedkyně (a bývalá ministryně obrany) Parkanová. Pak byl nejprve na počátku září obviněn náměstek hejtmanky Vaňhové Klouda, měsíc poté náměstek ministra Drábka Šiška a týden po něm vlivný lobbista a přítel expremiéra Topolánka Marek Dalík.
Dalík čelí obvinění z podvodu, měl požadovat na podzim roku 2007 obří úplatek za obnovení kontraktu na transportéry Pandur, který Topolánkova vláda nejprve zrušila a v roce 2008 pak v redukované podobě obnovila. Z podvodu je obviněn, neboť se nepodařilo prokázat, že by mohl vládní rozhodování o pandurech nějak ovlivnit.
Je zjevné, že případy se od sebe liší. Ten paní Parkanové i pana Dalíka (letouny CASA. Pandury) se odehrál v minulosti, jde o problémy, o nichž se dlouho mluvilo, ale bylo obtížné s nimi pohnout. Paní Parkanová nebyla obviněna přímo z korupčního jednání, ale z toho, že zanedbala své povinnosti. Cesta k případné korupci však není uzavřena.
Podobně v případě pana Dalíka by se obvinění změnilo v uplácení ve chvíli, kdy by se podařilo dokázat, že pan Dalík ve skutečnosti rozhodování ovlivnit mohl a jak a kde. A navíc: případ Parkanové navíc není ani náhodou tak přehledný jako případ dr. Ratha: nese exministryně odpovědnost, a pokud ano, je to odpovědnost politická, nebo trestní?
Je nepochybně v pořádku, že „orgány činné v trestním řízení“ zjevně po změně ve vedení Nejvyššího státního zastupitelství a změnách následných otvírají i kauzy týkající se osob nazývaných mezi lidem „papaláši“. Nelze nevidět, že k situaci přispívá i celková nálada ve společnosti, „společenská objednávka“: lidé jsou, mírně řečeno, nespokojeni se stavem české politiky, s propojováním politiky a podnikání, s politickým kmotrovstvím, korupcí, tunelováním atp. Tyto nálady z pragmatických důvodů vydatně přiživuje opozice a její odborová a novinářská lobby. To se jednomu sice nemusí líbit, ale opozice to dělává a nikdo jí v tom nemůže bránit. „Tažení proti korupci“ se taky setkalo s nadšeným ohlasem v českých novinách. A teď bych se rád zastavil.
Představme si, že by teď někdo vylezl s tvrzením, že Marek Dalík je nevinen a že se proti němu postupuje nespravedlivě a účelově. Zdůrazňuji, že to, co o případu zatím víme, jistě neopravňuje něco podobného tvrdit. Dotyčný by byl nejspíš, obrazně řečeno, rozkrájen na nudle. Bylo by to jenom proto, že na to aspoň zatím nic nepoukazuje? Nebo proto, že vzhledem k okolnostem (např. stav nálad ve veřejnosti, v opozici a to, jak se obráží v médiích) by něco podobného bylo odvahou větší, než jakou veřejnost snese?
Média jsou tu od toho, frázovitě řečeno, aby pomáhala tam, kde je to třeba, rozkrývat neřády ve společnosti. Taky jsou tu ale od toho, aby si ohlídala, že oprávněné úsilí o „rozkrývání neřádů“ náhodou nepřeroste v hon na čarodějnice.
Další texty autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
